Povídám, tam u nás v hospodě „Na hrázi“ každý měl svůj vlastní džbánek,
hráli tu vandráci, nečet´ se bulvár a měli jsme klidnější spánek.
Povídám, tam u nás v hospodě „Na hrázi“ ani se nechtělo domů
a teď je tu ticho, smutno a draho a zazpívat už není komu.
R: /: Hádej, kdo t? má rád, hádej, kdo t? má rád.:/
Ten kluk co kouká z povzdálí a po?ád jenom otálí a každou chvíli o?i klopí k zemi,
má vlasy jako tmavá noc a jinak myslím, že nic moc a o holkách jen tuší ale neví.
Až za?ne pršet z oblohy, tak možná že t? osloví a p?es ramena p?ehodí ti svetr,
a jestli najde odvahu, no tak t? pozve na kávu a potom ?ekne hele, já jsem Petr.
