Karlínský náb?eží, kde jezdil nákladní vlak
nad starou ?echií vznášel se z papíru drak
p?evozník zasn?ný nad hladinou ?eky stál
na rohu ohrady harmoniká? písn? hrál
Karlínský nábřeží zná holek prodejnejch pláč
marně se vyptáváš, kde skončil hazardní hráč
na konci topolů čeká jen ztemnělej sál
jako by náhodou někdo si písničku hrál
Čas ten se, vážení, zastavit nedá
smutný je loučení toho, kdo hledá
zas plují šífy dál za vlečnou lodí
vzpomínku vzdálenou doprovodí
Karlínský nábřeží daleko od hlavních tříd
nábřeží klukovskejch válek a barevnejch kříd
plynová lucerna, pod kterou policajt stál
dneska už nesvítí, život jde bez konce dál
Karlínský nábřeží, najednou selhal ti hlas
v zrcadle po ránu objevíš šedivej vlas
na starý zdymadlo rackové sedají dál
v tichu, co zavládlo, někdo si písničku hrál
Čas ten se, vážení, zastavit nedá…
Antonín Tony Linhart
Malý dům nad skálou připomíná malý hrad
Víno máš a markytánku,