Reportáže
Zvukaři jsou zvláštní sorta lidí. Já bych se na to vykašlal, ale oni ne. Musí přijet první, natahat spoustu stojanů, drátů, krabiček a krabic s různými hejblátky, kterým rozumí jen oni. Pokřikují na sebe nesrozumitelnou hantýrkou a furt jim není něco dobrý. Lomí rukama a řvou, že se na to můžou vykašlat a že to určitě nebude fungovat. Pak přijde první muzikant, řekne do mikrofonu jedna, dvě, tři… a ono to funguje. Klobouk dolů pánové. A díky.

Reportáže
Přišli. A bylo jich hodně. Jo, to se to hraje, když máte komu. Díky všem, co seděli na vlhkých lavičkách a stejně jako my silou myšlenek rozháněli nacucané mraky. Občas to vyšlo a i slunce vylezlo a zahřálo.

Reportáže
Není snadné, po všech t?ch p?ísp?vcích, napsat n?co, co nebylo ?e?eno… Vojta Ki?ák preferuje post?ehy ze zákulisí, pé?i, výkrmnu, nápojnu, hernu a zábavnu a to je správné, proto se na Portu vždycky jezdilo. Luboš Stran?a probírá detailn? své náhledy na výkony sout?žících, své požadavky na úsp?šn? postupující sdružení vypsal velmi podrobn? a mn? nezbývá, než s ním také, v mnoha bodech, souhlasit.

Reportáže
Zázemí a štáb v absolutní pohodě. Všichni se na mě usmívali, dali kafe a ubytovali mě, přestože jsem jim v ubytovacím pořádku trochu způsobil zmatek. Odpustili, usmáli se a vyhodili mě radostně za dveře. Anička mi dala pusu na cestu a vyprovodila mě s laskavým ponaučením hodným Bolka Polívky. „Neser“!

Reportáže
Konečně po dlouhém čase areálek pro Portu jak ušitý. V přírodě, mezi stromy, diváci kousek od muzikantů, prostě to pravé ořechové. Jeviště vkusně vyzdobené. Jen totemu, bych trochu ubral na barevnosti. To ale zařídí čas. Přišlo mi zábavné, že ptačí zpěv neruší, ale ladí s porťáckými písněmi. Jsem zvědavý, kterou si budou příští rok cvrlikat.