Jeden z nejstarších open festivalů v ČR je Janouškovo Ústí. Po čtyřicátém úspěšném ročníku jsme poslali pár otázek pořadateli a hlavnímu propagátorovi tohoto festivalu Slávku Janouškovi. Janouškovo Ústí bylo letos jedním z dvaceti sedmi festivalů, které vytvořily Štafetu partnerských festivalů Porty, a tak je otázek pro ePortýr spousta a ani devatero jich zdaleka nestačí…
Slávku, byl 40. ročník pro tebe obzvlášť významný, nebo si to už ani neuvědomuješ, jak je to náročné, uspořádat festival tak, aby všechno klapalo a čtyřicátý je jako třeba devětatřicátý?
Samozřejmě to byl kulaťoučký ročník. To číslo už bylo trochu na oslavu. Dostal jsem netradiční velký dort, kde byla pojednána píseň Imaginární hospoda, které se říká zkráceně Imagi, tudíž do dortu byly zakomponovány různé reálie z textu i magi. Vitana, samozřejmě ve skle. Dále jsem dostal praporec od starosty města s vyšívaným znakem města Ústí nad Orlicí a děkovným nápisem za 40 uspořádaných ročníků. A byl Žalman a Samson a Radim Zenkl a Petr Bende a Bokomara a Jarabáci a mnoho dalších gratulantů, mezi nimi také skupina Lautrec, letošní vítězové Porty. A bylo to řekl bych velkolepé.
Pokud bys měl popsat atmosféru vašeho festivalu pomocí fotografie nebo krátkého videa, co by na ní bylo zachyceno? Co chceš, aby si lidé vybavili, když se řekne název vašeho festivalu?
Na té fotce by byli napjatě naslouchající diváci. Náš festival nese podtitul Muzikanti v Cakli aneb tichá hudba u Tiché Orlice a to si lidé vybaví.
Jaké je tvoje celkové zhodnocení letošního festivalu?
Už jsme se to naučili dělat. Řekl bych, že jsme stále lepší. Letos nejvíc účinkujících, nejvíc diváků, zatím nejvyšší rozpočet. A jedeme dál.
To se chci zeptat: Jaká byla návštěvnost festivalu ve srovnání s předchozími roky?
Byla opět vyšší. My jsme ale stále malý rodinný festival, na rozdíl od prvních asi deseti ročníků, kdy chodilo na fotbalový stadion až dva tisíce diváků. To byla trochu jiná doba. Na plovárnu později chodilo mnohem méně lidí, méně než teď. Od roku 2009 jsme dvoudenní festival rodinného typu v romantickém prostředí v kempu Cakle u řeky, kde se všichni ztracení během chvilky najdou. Počet diváků se pohybuje někde mezi pěti až šesti sty.
Máš osobnost, nebo kapelu, kterou si zveš každý rok?
To jsem pouze já. Já jsem zatím kupodivu nikdy nechyběl. Snažím se o žánrovou pestrost, to je základní rys festivalu. Jinak se každoročně účinkující mění, nikdo není dvakrát po sobě. Ale za těch 40 ročníků už mnoho písničkářů a kapel bylo opakovaně.
Být ve Štafetě partnerských festivalů Porty znamená, sledovat průběh Porty a vybrat si některého z finalistů. Jak jsi ho vybíral letos? A nezklamal tento nováček tebe, nebo publikum?
Vybíral jsem jednoduše. Byl jsem na dvou oblastních kolech v porotě a pak i na finále v Řevnicích, takže jsem měl letos dokonalý přehled. Vybral jsem vítěze, skupinu Lautrec, dvě kytary, tři hlasy, krásné vokály připomínající mé dávné oblíbence Crosby-Stills-Nash. Publikum i já jsme byli nadšeni.
Jak se ti líbí myšlenka a realizace Štafety partnerských festivalů Porty jako taková? Vnímáš to jako projekt, který podporuje folkovou scénu, nebo jen ty interprety? Přece jen je potřeba, aby každý z festivalů splnil nějaké body Štafety. Tedy propagace systému, Porty, ale i dalších následujících festivalů ve Štafetě.
Tento projekt rozhodně podporuje folkovou scénu a považuju to za velmi dobré. Samozřejmě by to nemělo být ve smyslu, že vítěz bere všechno a bude na všech festivalech jen on. Ale já věřím, že si organizátoři festivalů vybírají různě podle svého vkusu, i když nevím, jak to přesně bylo letos, o tom nemám takový přehled. Společným plakátem a propagací následujících festivalů můžeme všichni přispět folkové muzice.
Existuje nějaké větší úskalí pořádání festivalu ve vašem kraji?
Neřekl bych. Ale asi je to jinak, když děláte čtyřicátý ročník, než když zkoušíte první.
Potěšilo tě něco, co je dobré zmínit? A půjdeš do Štafety partnerských festivalů Porty i v roce 2026?
Rozhodně se připojuju znova. 41. ročník Janouškova Ústí v Ústí nad Orlicí – Cakli bude 14. a 15. srpna 2026 a zase si někoho vyberu. A potěšilo mě, že se změnil systém finálového kola v Řevnicích tím, že se vynechalo kolo semifinálové, které se mi jevilo jako nadbytečné. Bylo to sice těžší v porotě, kde jsme měli k posuzování dvojnásobný počet kapel oproti dřívějšku, ale bylo to mnohem lepší a dramatičtější. A pak mě potěšilo, že úroveň kapel byla o dost vyšší. A konečně mě potěšilo, že při příštím 60. ročníku Porty budu opět v porotě, ale nejen to. Byli jsme pozváni i s Kapelou ku hraní s odůvodněním, že když je 60. ročník, zvou všechny nejstarší držitele Porty. (Kteří ještě žijí.:)
Díky za rozhovor.
Jiří Vondráček
