S Wabi Daňkem jsme odedávna blízcí. Jsme spojeni Portou. Psal se rok 1971, Porta byla v Ústí nad Labem zakázaná a my s partou starých i nových porťáků jsme objížděli republiku a hledali náhradní místo, kde by mohla spočinout. Nebylo to jednoduché, všude kolem nás už bujela normalizace a emerická hudba tu neměla místo.

Hlediště plné, hned jasné, že si nikam nesednem. Taky to nepřicházelo v úvahu. Každé dva kroky jsme potkali nějakého známého muzikanta, kamaráda, pisálka, dávného spolupracovníka nebo zasloužilého trampa. Nebo jen odviděníznámého, který nás zdravil, a já se zoufale snažil přijít na to, kdo by to mohl být.