Sandy Nosek, dlouholetý redaktor ČRO Olomouc, portovní spíkr a nadšenec, který pro Portu dýchá od jejích začátků v roce 1967.

Sandy, který pamatuje všechno, co se kolem Porty a její historie dělo, souhlasil s mail rozhovorem Praha – Olomouc. Pochopitelně jsme si povídali především o současné Portě, protože na minulosti už nic nezměníme, zatímco teď můžeme stále ještě cokoli zlepšit…

Sandy, pamatuješ si, kdys byl na Portě poprvé? 

Naprosto přesně, mám o tom totiž několik stránek a fotek v trampském cancáku: 8. až 11. července 1976 na finále Porty v Ústí nad Labem, tehdy mě Hoboes, Brontosauři, Greenhorns, Krakatit a osobní setkání s Kapitánem Kidem dostalo natolik, že jsem tomu propadl asi napořád.

To se ptám spíš proto, aby čtenář měl jasno, s kým má tu čest. Ale rád bych si teď povídal o současnosti. V posledních letech se Porty dotýkáš coby pracovník rozhlasu, redaktor, spíkr oblastního kola v Bludově, účastníš se oblastní soutěže i finále v Řevnicích… Zdá se ti, že soutěžící kapely stagnují? 

 Přestože se občas objevují výborné kapely, tak – a teď mi muzikanti musí prominout – ano, stagnují. Pokud mezi prvními třemi soutěžícími loňského finále v Řevnicích zaboduje kapela s přejatými standardy, není něco v pořádku. Minimálně to, že absentuje kvalitní vlastní tvorba. A pokud se mohu vyjádřit k našemu, Severomoravskému oblastnímu kolu v Bludově, kvůli omezení v pravidlech, že se nesmí zpívat jinak než česky nebo slovensky, už několik let chybí bluegrassové kapely, pro které je zpívat anglicky normální, takže tu není jeden z hlavních portovních žánrů a chybí i instrumentální vyspělost bluegrassových kapel. Trampské kapely, sbory jsou výjimkou. Předloni jsem si dal práci a podle přihlášek spočítal věkový průměr a vyšlo mi hrozivé číslo vysoko nad 40 let. Pokud je Porta duchem mladá, tak staré muzikanty novým kouskům nenaučíš, budou hrát to, co se naučili, když byli mladí a ovlivňovala je tehdejší okolní hudba. Takže mi zbývají folkaři, když se pod folk řadí všechno, co je alespoň trochu akustické a nehraje tam banjo, nebo se nezpívá o vlaku či ránu ve spacáku.

No jo, folkaři a písničkáři už teď ráno ve spacáku neřeší… Ztotožňuješ se coby spíkr, ale především hudební redaktor, s rozhodnutím poroty, nebo skřípeš zuby, jak se výsledky počítají? 

Diplomaticky se vyhnu přímé odpovědi, že jak kdy. Ve finále Porty (ať už v Řevnicích, nebo Ústí) jsou lidé, kteří muziku dělají dlouho, na úrovni a už něco dokázali, výsledek se mi nemusí líbit, ale oceněné kapely byly výrazné, ladily, měly nápady nebo skvěle hrály a zpívaly. Vrátím se zase ale k oblastnímu kolu. Nesmí se stát, že dva z pěti porotců odmítnou kapelu hodnotit, protože jim nepasuje do nějaké žánrové škatulky a tudíž na Portu nepatří (!). To pak fakticky skřípu zuby. 

Měla by tedy podle tebe porota pracovat jinak? 

Boduje-li porota výkon soutěžících do nějaké tabulky a pak body sečte, vyjde nějaký průměr, a o tom se pak nediskutuje. Takže říkám, že vyhrává průměrná kapela. Myslím, že tento systém je špatný a je to jen berlička pro nezkušené. Jenže nezkušení by v porotách neměli sedět. Porotce musí (nebo měl by…) slyšet, jestli je vokál falešný, rytmus klopýtá nebo zpěvačka zpívá přízvučnou na nepřízvučnou. O soutěžících by se mělo diskutovat a vybírat, ne přesně sčítat individuální subjektivní názory. Možná chybí nutnost vést posoutěžní seminář, rozbor výkonů, kde by porota vysvětlila, proč a jak porotovala.

Mají písničky současné portovní generace šanci na to, aby je hrála rádia nebo aby se šířily dál? 

Ano, šance tu je. Vždyť autoři folkových pořadů na regionálních stanicích Českého rozhlasu (Pavlína Jíšová – Folková jíška, Víťa Troníček – Folková pohlazení, Sandy Nosek – Na cestě) jsou určitým způsobem zapojení do oblastních kol, kde působí, je tu Country rádio, Rádio Samson, Proglas. Ale kapely a písničkáři nemohou sedět a čekat. Musí nabízet svou muziku, no a na Portě nebo jiných soutěžích hrát tak, aby si jich rádio, které v regionech bývá mediálním partnerem akce a soutěž nahrává, všimlo. Jen výjimečně dobré kapely a písničkáři se ale dostanou na play list stanice, folk je menšinový žánr, a tak jej budeme muset i v budoucnu hledat asi jen ve specializovaných pořadech.

Vadí ti pronikání jiných žánrů na Portu? 

Nevadí, pokud je to „odsud – posud“, ale třeba metal nebo dechovku bych na Portě nevítal.

Měla by si víc držet ryzí hranice folku, country, trampských písní, nebo je potřeba, aby se okysličila jinými žánry? 

Svět je globalizovaný a stejně tak i muzika, všechno se ovlivňuje a mísí. Hranice v hudbě jsou neudržitelné a do jisté míry zbytečné. Samotní muzikanti nechtějí být stejní jako ti druzí, hledají obohacení v etnické hudbě, nástrojové pestrosti a zajímavosti, oživují písničky folklórem. Ale i samotní muzikanti by měli odhadnout to, že tancovačková kapela není na Portě nebo jiné folkové soutěži tím pravým ořechovým, že jazzový bigband má jiné posluchače atd.  Jako hosté ano, divák si odpočine, uvolní a také poučí jinou muzikou. Navíc, když většina žánrů (rock, jazz, blues, dechovka, folklor...) má své soutěže a přehlídky.

Co se ti líbí na oblastním kole v Bludově, kde jsi letos byl? 

Výborná pořadatelská parta z ČTU Jesenické oblasti, výborný zvuk od Ládi Švestky a neuvěřitelně úžasné dřevěné ceny od Mirka Špalka Dudychy. 

Porta v Řevnicích má omezený divácký prostor. Vadí ti to? Mělo by to být větší? 

Nevadí, lepší menší plný areál, než prázdný velký... Honza Bunzel, dlouholetý manager Vaška Neckáře, říkal: „Lepší malá kavárna nežli velká továrna…“ A to má v sobě hodně pravdy… ČRO Olomouc natáčí letos již podruhé ČN Finále. Vidíš to jako přínos pro rádio, nebo pro Portu? A myslíš, že je vůbec potřeba Portu natáčet? Každá akce, Portu nevyjímaje, by měla mít někde nebo u někoho archív. A nahrávky jsou určitým archívem. Dokumentují úroveň toho kterého ročníku, výsledky, postřehy, účastníky, hosty. ČRO Olomouc natáčel a natáčí oblastní kolo Porty v Bludově, Moravského vrabce, Bystřické banjo a zejména Zahradu v Náměšti na Hané. Nahrávky neleží v archívu, ale z každé natočené akce vznikají pořady – např. z loňské Porty v Řevnicích osm půlhodinových pořadů s profily soutěžících, zajímavé a dobré kapely si zvu do hodinového živého koncertu – pořadu „živě...“ Takže jako přínos to vidím pro obě strany, propagace, archív a zároveň program.

Jak se ti zdála úroveň té loňské Porty v Řevnicích? 

Soutěžily nejlepší kapely z regionů, takže bylo co poslouchat a porovnávat, mile mě překvapil výkon kapely od nás, potěšilo mě duo Rendez fou z Jihlavy, pořadatelé si dali práci s výběrem a pestrostí žánrů u hostů. Ale – a to není povzdechnutí letitého pamětníka – nebylo tu nic, z čeho bych se posadil na zadek. 

Příští rok bude Porta slavit 50. výročí, tedy bude se konat 50. ročník…. Jak by sis to představoval? Máš nějaký návrh, jak to oslavit důstojně vzhledem k tomu věku? 

Obligátní nápad: pozvat hosty, kteří byli tenkrát u toho nebo v té historii se nesmazatelně zapsali. S tím ale přijde asi kde kdo. Ale jako doplněk slavnostního programu: jako pamětník vím, že o Portě existuje např. Československý filmový týdeník, který se promítal jako předfilm v kinech, zvukař Petr Benesch má neuvěřitelný archív nejen nahrávek, ale i diafonů, filmů. Možná by stálo za to, udělat projekci na plátno, v dnešní době by to neměl být problém, v regionálních rozhlasových archívech by měly být dobové nahrávky... Myslím, že Panton nebo Supraphon vydali řadu LP desek k Portě, třeba by byla dobrá i reedice nějaké výroční desky na CD, nebo kompilace ze starých výběrů na nový titul k 50. výročí. Na Portě vyrostly všechny dnešní folkové hvězdy – podle abecedy od Daňka po Žalmana, i ty mají Portě co vracet, a tak považuji jejich účast na nějakém výročním koncertě za normální.

Díky za rozhovor, za tvůj čas, tvé názory, ale i za celou tu dlouholetou práci kolem Porty.

 

 (Portýr 1 - pátek 26. 6. 2015)