Typický letní den jednasedmdesátého: ráno sedám za volant, natankuju za padesátikorunu plnou nádrž a vydáváme se za tipem. Jak ubývá času, chytáme se i stébla: malé kulturáčky a plácky za nimi, koupaliště, amfiteátry a letní kina nebo jiná stráň.
Tak jsem projel Týn nad Vltavou a Strakonice, České Budějovice a Chrudimsko, Posázaví a jih Moravy, s Majkou Čechem vymýšlíme jeviště na voru na bechyňském koupališti. Skoro všude jsme dvakrát. Poprvé nadšení, elán a vymýšlení nápadů, při druhé návštěvě rozpaky, krčení rameny, bohužel obsazené termíny… Ústecká Státní bezpečnost má rychlejší a spolehlivější vozy, než je ten náš. A ti opatrnější volali do Ústí radši sami. Píše se třetí rok normalizace.
Nakonec se na poslední chvíli dohodneme s horníky, kteří nemají zapotřebí někam telefonovat, a festival se koná na začátku září v Karviné. Do termínu zbývá asi sedmnáct dní a za ty stíháme všechno, na co měl ústecký štáb v domácím prostředí celý rok. Ale podaří se a ověřujeme si, že to jde, což se nám ještě mnohokrát později hodí, protože stěhování Porty zdaleka není poslední.
Mezitím uprostřed léta uspořádáme za pomoci regionálních kamarádů několik předkol. Moravské kolo je taky v Karviné, písničková hostina a potom rumová smršť. Jarda Studený zorganizuje na konec srpna západo-severočeské kolo v Kraslicích (ve stejný den se Jihočeši sjíždějí do Tábora). Poznávám plno nových a zajímavých lidí a zpívá se až do rána (dvě momentky z Kraslic: já a Wabi Ryvola v půl šesté ráno na střeše hotelu o čemsi důležitě diskutujeme, v půl desáté dopoledne všechny kapely v ladném souznění procházejí městem, společně hudou a unaveným porotcům způsobí budíček). Cestou z Kraslic náš skvělý vůz ochoří akutním vylágrováním motoru a je potupně odtažen do Prahy. Do Karviné se pojede vlakem. Ještě předtím ale absolvovat pražské předkolo, které organizuji já. Soutěží tu i východočeské kapely ale nakonec přijede jediná – pardubická Stopa. Na další se nepodařilo sehnat adresy. Dvakrát nabitý kulturák na Smíchově, v noci po druhém večeru zasedá porota, ráno ještě stihnu obvolat postupující kapely a jdeme na nádraží. Porta nezahynula a začíná za dva dny.
(pokračování; Z knihy „Průlety folkovou pamětí“ – nakladatelství Galén)