Příroda sice tvoří nadání, ale osud mu teprve dá vyniknout (Rochefoucauld).

Ano, nadaných lidí, kteří osudově nejsou v pravý čas na pravém místě, je jistě nepočítaně. Pak jsou řady lidí, kteří sice byli na pravém místě, ale zasáhla ruka osudu. Vzpomínám si v této souvislost na vyprávění pana režiséra Formana, když v castingu vybírali herce do muzikálu Hair.

Sešly se jich tisíce. Tisíce obrovských talentů, kteří perfektně vypadali, perfektně ovládali herecké řemeslo, dokonale zpívali a tančili. Přesto všechno muselo být vybráno pouze několik desítek z nich. O zbylém počtu těch talentovaných, kteří se jaksi minuli se svým osudem, už v životě neslyšel.

Člověk neví, jaký osud je mu přichystán. Říká se, že každý lidský jedinec má ten svůj předem určený, jen o tom neví. Jiný názor je, že lze osud ovlivnit vlastními činy. Jaksi si to protiřečí. Známější je spíše rčení, že běh osudu nelze ovlivnit. Myslím si, že by měl nejspíš každý z nás žít tak, aby neškodil a pokud se nerealizuje v tom, co by rád, jistě si najde s dostatečnou pílí a chutí jiné obory, ve kterých může být platný a úspěšný.

Na druhé straně jsou lidé narození, jak se říká, pod šťastnou hvězdou, kteří mají šanci věnovat se činnosti, pro kterou byli obdařeni vlohami. Ale ani pak nejde všechno samo, stojí to nemalé úsilí a pevnou vůli. Když to přesto všechno nevyjde, svede se to na osud. Krásně to definoval Jan Werich – Osud je vůl, to jste si všim. Ten si dělá věci podle sebe a nebere na nikoho ohled.

Nechám už mudrování nad osudem svému osudu, podělím se s Vámi o své myšlenky a zda dopadnou na úrodnou půdu, či ne, to je jejich osud. A postavme se mu čelem!

Vaše Marc