Někdy v mracích slzám se daří tiše téct.
Naše srdce ptává se – jak mám v soli kvést?
V moři slz, co napršelo, teď topí se duše má.
Pro pomoc své ruce spínám a dívám se ke hvězdám.
Tam opodál zas jsem to já – co s tím?
Když nezdolám, co v cestě mám, jsem stín.
Já utíkám tou cestou dál – už vím.
Když klopýtám, hned pak sílu mám – já se nebojím.
Někdy zrnko písku nám jako kámen připadá.
Na prsou je prázdno a uvnitř nás něco uvadá.
Pak podívej se na nebe výš, jak tam ptáci jen tak létají.
Na zemi pak zahoď tu tíž, ledy v žilách ti roztají.
Tam opodál zas jsem to já – co s tím?
Když nezdolám, co v cestě mám, jsem stín.
Já utíkám tou cestou dál – už vím.
Když klopýtám, hned pak sílu mám – já se nebojím.
Někdy v mracích slzám se daří tiše téct.
Nech je být, ať zesládnou – pak i duše může kvést.
Tam opodál zas jsem to já – co s tím?
Když nezdolám, co v cestě mám, jsem stín.
Já utíkám tou cestou dál – už vím.
Když klopýtám, hned pak sílu mám – já se nebojím.
Malý dům nad skálou připomíná malý hrad
Víno máš a markytánku,