Druhou zastávkou Štafety partnerských festivalů Porty (ŠPFP) se letos stane 6. ročník Festivalu hudby a divadla KAHAN Jana Balady v lesním divadle Na Skalce v Novém Podlesí. Festival své brány otevře návštěvníkům v sobotu 31. května 2025. Právě o tomto festivalu si bude Stopař ePortýra povídat s Václavem Knechtlem z pořádající Agentury PERMONIA PROMOTION z.s.

Ahoj, Václave, nultý ročník měl název Festival Komín 2018. Letos návštěvníky čeká 6. ročník s názvem Festival hudby a divadla KAHAN Jana Balady. Představíš čtenářům ePortýra váš festival a provedeš nás jeho historií.

Ahoj, ano. Je to přesně tak, jak píšeš. Za těch 7 let, co v Podlesí pořádáme folkový festival, jsme z rodinných důvodů museli vynechat jen jeden ročník. Jinak jsme měli štěstí i na rozvolnění v době koronaviru. Vlastně koronavirus může za to, že festival přesídlil z původního zimního termínu na termín jarní, ve kterém už ho bylo možné přesunout do nádherného prostředí lesního divadélka Na Skalce v Novém Podlesí u Příbrami, kde se konaly již pro Příbramsko legendární Huntíky Jany a Zdeňka Hejkrlíkových. Tím se dostávám k podstatě celého Festivalu hudby a divadla KAHAN (původně Komín), který vznikl jako takové doplnění příbramské folkové scény v zimním období. Po dlouhá léta totiž toto zastával již zmiňovaný Festival Huntík, který býval v zimním termínu na malé scéně příbramského divadla. Potom, co zůstal Huntík už jen v zářijovém termínu, začal pomalu v mé, bratrově a Alešově hlavě dozrávat plán - tuto zimní trhlinu zacelit vlastním festivalem. Nicméně uběhlo ještě spoustu vody, než jsme myšlenku přivedli na světlo světa. Nultý ročník, o kterém ses v úvodu zmínil, se konal v roce 2018, a to 24. února, v dnes již bývalé hospůdce Za Komínem v Novém Podlesí. A už od začátku jsme měli štěstí na zvučná jména účinkujících. Hned historicky prvním byl František Nedvěd ml. se svou kapelou. Nemohli jsme si tedy přát lepší zahájení. Protože jsme chtěli, aby byl náš festival něčím jedinečný, a protože jsem se od školních let věnoval ochotnickému divadlu a byl jsem v tom v té době ještě hodně aktivní, vymysleli jsme plán, že hudební složku proložíme vždy jedním divadelním představením, které bude stejně jako kapely soutěžit o diváckou cenu a automatickou pozvánku na další ročník. A hned první ročník vyhrál právě Dětský divadelní soubor Láz a obdržel tehdy ještě udělovanou hliněnou sošku komína. Kromě dvou již výše zmiňovaných na festivalu vystoupilo ještě třeba duo Stráníci, dnes již bohužel neexistující, dále Vláďa Šunda, Naopak nebo kamarádi z kapely Potokap. Druhý ročník, který se konal dne 23. února v roce 2019, jsme už přesunuli do Pivovaru Podlesí, a to z několika důvodů. A protože původní název festivalu nás hodně omezoval, co se týče místa konání, změnili jsme název na KAHAN, který festivalu vydržel až dodnes. Příbramskému patriotovi a ctiteli místních hornických tradic Janu Baladovi, který nám s prvním ročníkem velmi pomáhal, se k tomuto názvu podařilo vytvořit krásný putovní kahan, který je diváckou cenou dodnes. S druhým ročníkem už nám ale Honza pomoci nestihl, jelikož odešel do hornického nebe. Na jeho počest jsme tedy aspoň festivalu dali přídomek Jana Balady. S tímto přídomkem se v Pivovaru Podlesí konal dne 22. února 2020 již druhý ročník a ani na něm nechyběly hvězdy současné folkové scény, jako například Jan Žamboch nebo Honza a Jindřiška Brožovi. Festival jsme tedy stihli těsně před zákazem shromažďování, a tak mohl aktuální ročník i v tomto jinak velmi náročném roce proběhnout. A přichází zlomový rok 2021, kdy jsme kvůli zmiňovanému koronaviru nemohli dostát již zajetého únorového termínu, a tak jsme zkusili festival přesunout na červen, a když už to byl skoro letní termín, tak proč ne rovnou open air scéna. A tak jsme festival přesunuli do již zmiňovaného lesního divadla, kde kromě roku 2022 a 2024 festival probíhá dodnes. Minulý rok jsme byli nuceni přesídlit do azylu příbramské restaurace Na Hradbách, jelikož v lesním divadle v našem stanoveném termínu probíhala stavba pódia a nestihla se včas dokončit. Musím dodat, že nejen k naší velké radosti, ale i k radosti diváků a účinkujících, kteří se do těchto míst vždy velmi těší, se letos opět můžeme do lesního divadla vrátit a prožít zde přenádherné odpoledne plné hudby, divadla, krásných zážitků, skvělého občerstvení i osvěžující vůně lesa a přírody vůbec. Jsme také hodně aktivní na sociální síti, na www.facebook.com/groups/720996861916544/, kde informujeme návštěvníky o festivalu a dění kolem něj.

Každý ročník festivalu je něčím unikátní. Letos se festival opět vrací po přestavbě amfiteátru do lesního divadla Na Skalce v Novém Podlesí. Co zajímavého čeká v tomto úžasném prostoru na návštěvníky a na koho se mohou těšit?

Máš pravdu, že každý ročník je něčím unikátní. Ani ten letošní nebude výjimkou. Kromě výše zmiňovaného bude letos festival zdaleka nejpočetnější, co se týče počtu účinkujících. Celkem 14 hudebních, divadelních a tanečních uskupení nebo jednotlivců se postupně představí během jediného odpoledne a večera. Pro tento velký počet vystupujících jsme dokonce oproti minulým rokům byli nuceni zkrátit čas hudebních vystoupení z původních 45 na 40 minut a protáhnout náš festival až do půlnoci. Z našeho malinkého (rodinného, jak jsme festivalu familiárně přezdívali) se stává pomalu velký festival, kde si, doufejme, to svoje vybere opravdu každý. Festival otevře už v 11:55 hod. skvělý plzeňský písničkář s energickou muzikou Michal Willie Sedláček se svým triem. Z Plzně se přesuneme do Ústí nad Labem díky skvělé trampské kapele Amazonka Trio a následně se vrátíme zpět do Příbrami. Na své si přijdou příznivci místní kapely ProVokace nebo Tomáše Mičiana. Z nedalekého Berouna přijede kapela Slunovrat, z Kladna kapela Mandala, která je zároveň vítězem soutěže talent Country rádia. Kapela Načarej k nám pro změnu zavítá z nedaleké Prahy, odkud přijede i uskupení s názvem Medovina, které z druhého místa v oblastním kole Porty v Zaječově postoupilo do finále Porty v Řevnicích, stejně tak i vítězky již zmiňovaného oblastního kola Porty v Zaječově Monika Sonk a Barbora Soukupová. Ty ve 20:00 hod. uzavřou soutěžní hudební složku a bude následovat složka divadelní. Letos to bude Zdická divadelní, s.r.o., se svou černou komedií Kutloch. Poté ukončíme divácké hlasování o putovní kahan a ve 22:30 hod. vystoupí hlavní host večera, jihočeská folk/rocková kapela Epydemye, divácky velmi oblíbená, která získala za své album Kotlina cenu Anděl a pravidelně vyprodává koncertní sály a festivaly. Během přestávek budou vystupovat dva místní taneční soubory Rebelky a Zářící ženy a minimálně dvě přestávky vyplní i Jirka Šámal se svým Hang drumem.  

Když už jsem v minulé otázce otevřel téma občerstvení, dovolím si čtenáře pozvat na vynikající pivo, grilované klobásy, slané i sladké pochutiny, ale také rozmanité druhy alko i nealko nápojů. Veškerý tento sortiment zajišťuje divadlo v Příbrami, se kterým spolupracujeme i na prodeji vstupenek. Pozvali jsme si kantýnu U Juráška, v Příbrami vyhlášenou, která se může pyšnit nejen skvělými zákusky, ale dokonce škvarkovými plackami a věnečky ověnčenými oceněním regionální potravina.

Měl bys nějaká doporučení pro návštěvníky, kteří se chystají na váš festival poprvé?

Tak především bych je chtěl poprosit, aby se do lesního divadla nesnažili vjíždět svými vozy.  Do areálu je zakázaný vjezd, výjimku mají pouze účinkující a hendikepovaní, které je možné na místo dovézt, ale poté je třeba vozidlo zaparkovat pod lesem, jelikož parkovací místa jsou v divadélku velmi omezená. Letos poprvé se pokusíme domluvit pro návštěvníky stání na louce u silnice na Lhotu, což bude velká úleva pro místní a projíždějící, protože silnice přes Nové Podlesí se při každé akci v lesním divadle stává jedním velkým parkovištěm. Určitě bych doporučil s sebou teplé oblečení, hlavně k večeru může být ještě chladno, deku na sezení a pláštěnku nebo deštník. Letos doufáme vzhledem ke zvýšenému počtu účinkujících také ve zvýšený zájem diváků, a tak bych určitě doporučil zakoupit si lístky již v předprodeji. Zejména ve více lidech lze ušetřit opravdu pěknou částku, kterou lze použít třeba na již zmiňované občerstvení.

S šestým ročníkem festivalu jsi přijal pozvání do Štafety partnerských festivalů Porty 2025. Co od té štafetové spolupráce očekáváš kromě toho, že si budeš moci vybrat někoho zajímavého z finalistů Porty? 

Ano, je to letos první ročník, na kterém, dá se říci, spolupracujeme s dalšími více než 25 podobně zaměřenými festivaly a máme tak možnost být součástí něčeho mnohem většího a smysluplnějšího. A to je pro nás velká výzva a zároveň jsme za to vděčni. Já jsem od začátku měl takový sen, že by se jednou náš festival mohl stát třeba předkolem Porty, ale když mi byla sdělena tato nabídka od Jitky Kynclové a Jirky Vondráčka, od začátku mi to dávalo smysl a otevřelo úplně nové obzory. Mým hlavním očekáváním od této spolupráce je, že se díky ní na propagaci jednotlivých festivalů podaří oslovit co nejširší okruh lidí, kteří mají v krvi stejný bacil, jak trefně zpívají Nezmaři. Tedy bacil folkařů a lidí, kteří se okolo této muziky pohybují a dává jim to stejný smysl jako nám. Další výhoda, kterou v tom vidím, spočívá v tom, že se mi tak podaří poznat velkou spoustu skvělých muzikantů a kapel, o kterých bych jinak nevěděl a nemohl bych je představit příbramskému publiku. V době, kdy spolu děláme tento rozhovor, už mám za sebou návštěvu oblastního kola Porty v Zaječově, jak jsem zmiňoval výše, a tam jsem se setkal s mnohými skvělými muzikanty , mně dosud neznámými. A je pravda, že pokud bychom nebyli jedním z partnerských festivalů Porty, na oblastní kolo bych se s největší pravděpodobností nevypravil, protože jsem měl na tento víkend naplánovanou směnu v práci, kterou jsem si musel tím pádem prohodit, abych si mohl přijet poslechnout finalisty osobně, poznat je a předat jim pozvání zahrát si na našem festivalu. Takže už nyní mohu říct, že očekávání jsou z velké části naplněna.

Jak si tedy budeš hosta z Porty vybírat? Počkáš si na  SMS soutěže, nebo už sis vybral někoho z oblastního kola v Zaječově? Ty nemůžeš čekat na řevnické finále, které startujete až v červnu, tedy měsíc po Kahanu a tak máš vlastně ty dvě možnosti. . 

Ano, v této chvíli již mohu říct, že jsem navštívil oblastní kolo Porty v Zaječově a užil jsem si perfektní odpoledne plné úžasné muziky a inspirativních lidí. Původně jsem tam jel s cílem, že si vyberu jen jednoho vítěze postupujcího do finále, jelikož letos na KAHANu nemáme pro nikoho dalšího již prostor. Ale na místě jsem se rozhodl, že ten prostor si prostě nějak udělat musím, jelikož těch skvělých muzikantů je tam tolik, že jsem nakonec pozval obě postupující uskupení a ještě jsem se dohodl na oživení přestávek s Jirkou Šámalem, který hraje na hang drum. Takže místo jednoho účinkujícího si z oblastního kola přivážíme rovnou tři.

Myšlenka štafetového propojení letních hudebních festivalů ve spolupráci s Portou tě jak vidno chytla včas a tak dnes můžeme dělat tento rozhovor, který je zase součástí propagace festivalů ze strany Porty. A ePortýr je ta první možnost, jak tuto spolupráci a podporu festivalů odstartovat.. Jak ale víš, tak cílem není jen propagace festivalů, ale především podpora samotných finalistů Porty a nových tváři tak snad to pomůže. Co myslíš?. 

Jak jsem již předeslal, dává mi to smysl. A věřím, že to přinese reklamu nejen jednotlivým festivalům, kterým se tak, doufejme, zvýší návštěvnost, ale také Portě samotné, která je vlastně tak trochu Mekkou tohoto žánru. Vždyť všechna velká jména, která si dnes můžeme zvát na své festivaly, která se těší velké oblibě posluchačů, si tímto festivalem prošla. Myslím, že to je tedy ten hlubší smysl spolupráce, společně pracovat na něčem mnohem větším a moci si pak říct: „Ano, i my jsme na tom měli svůj podíl, nebo ano, tahle kapela začínala u nás na festivalu a dnes vyprodají Lucernu.“ A to mě na tom baví. Samozřejmě je to pro nás premiéra být v této skvělé společnosti ostatních festivalů a sami s nadšením očekáváme, co vše to ještě přinese a jak to pomůže folkové a country muzice.

Co člověka vlastně motivuje k organizování festivalu? A můžeš přestavit ty srdcaře, bez kterých by váš festival nemohl existovat v takové podobě, jak si představuješ, že by ho měli návštěvníci na Příbramsku zažít?

Nás motivuje jednak láska k folku a country a dalším podobným žánrům, které jsou hlavní náplní většiny vystoupení. Dále pak možnost pozvat si kapely a účinkující, které máme sami moc rádi a na kterých jsme třeba (v mém případě) vyrůstali a kteří nás, i když to ani nevědí, formovali a utvářeli v našem hudebním vkusu. A pak, musí tě to samozřejmě bavit. Já jsem se v organizování různých věcí pro druhé tak trochu našel. Je to věc, kterou dělám rád, mám radost, když se pak akce zdaří a lidé jsou spokojení. Další velmi podstatný aspekt je ten, že moje rodina a pracovní vytížení mě v současné době nedovolují jezdit tolik na festivaly a koncerty, jako třeba před 10 lety. A tak si vlastně tento deficit kompenzujeme vlastním festivalem. I když je pravda, že většinou pro množství práce, která z průběhu akcí vyplývá, nemám v té chvíli možnost si je plně vychutnat, a tak si jednotlivá vystoupení mohu vlastně užít až ze zvukové nahrávky. Ale mně to nevadí, protože to dělám rád a baví mě i ta práce okolo. Muzikanti, ale i divadelníci jsou neskutečně inspirativní lidé, od kterých se mohu vždy něco naučit, i kdyby to byl jen trochu jiný pohled na svět, a přehodnotit třeba i některé postoje a názory. Kontakty a dobré reference pak použiji při organizování dalších akcí, které dělám, jako například rozsvícení vánočního stromečku u nás v obci nebo samostatný recitál písničkáře či kapely a podobně. Tím největším srdcařem je samozřejmě můj starší brácha Jirka, který mě vlastně folk naučil poslouchat. Ten se teď stará před festivalem o jeho stránky, vytváří profily účinkujícím, věnuje se vlastně veškeré IT složce, na kterou já nemám čas a ani ji moc neovládám. No a v den konání samozřejmě zajišťuje stejně jako všichni ostatní tu tolik potřebnou mravenčí práci, která je nutná pro hladký chod festivalu. Dalším srdcařem je Aleš, který nám pomáhá s propagací a společně s námi stál u zrodu festivalu. Pomáhal nám ho formovat až do dnešní podoby, za což jsme mu vděčni. V den konání přiloží rovněž ruku k dílu a pomůže tím k dobrému společnému výsledku. Bez koho by to také nešlo, je moje milující manželka, která svou trpělivostí a pomocnou rukou přispěje ke zdaru akce samotné. Honzu Baladu, duchovního otce naší ceny, jsem již zde zmiňoval. Jarda, kterého jsem před několika lety pozval k moderování festivalu, už také patří k takovým srdcařům a nesmím zapomenout na Pepu, který odvádí velkou spoustu práce v den konání, kdy celé odpoledne a i večer sedí u závory a organizuje parkování a vjezd do lesního divadla. Má můj velký obdiv, a ač z festivalu prakticky nic nemá, vím, že to dělá rád. Velmi si ho vážím. Pomáhá mi s každou akcí, kterou pořádám, a dnes již vím, že bez něj by tyto akce možná ani nemohly existovat. Když jsem mluvil o utváření a směřování festivalu, obrovským formovatelem a člověkem, který nám dal velkou spoustu cenných rad, byl oblíbený organizátor hudebních akcí Karel Vidimský - zvaný Cimbura, známý pro většinu lidí pohybujících se v těchto vodách. Měl z nás všech nejvíce zkušeností a jeho rady a znalosti nám velmi pomohly v prvních ročnících Festivalu KAHAN. Nevím proč, ale jsme vděčni za to, že se rozhodl nám pomoct a posunout nás tam, kde jsme dnes. Karel už je pár let ve folkovém nebi, ale jeho odkaz společně s naším festivalem žije dál a on se pod něj podepsal nesmazatelným písmem.

Daří se ti oslovit lidi v blízkém okolí, aby věděli, že mají přijít a zažít krásné chvíle s folkovou a country muzikou právě na Festivalu hudby a divadla Kahan Jana Balady?

Přiznám se, že každý rok mám vždy pocit, že jsem pro propagaci udělal maximum. Kde to šlo, tam jsem vložil pozvánku, článek, plakát nebo příspěvek, ze kterého se potencionální návštěvníci o našem festivalu mohou dozvědět. Ale je pravda, že od začátku náš festival velmi bojuje s návštěvností a tím pádem i s finanční udržitelností. Protože chceme zvát i výrazné osobnosti žánru folk a country, celkové náklady se samozřejmě zvyšují, ale příjmy ze vstupného jsou minimální. A taky je pak velmi nepříjemné, když kapely, které kolikrát jedou i z daleka, hrají pro hrstku lidí. Opakovaně se mi stane, že se pak po akci setkám s lidmi, kteří mi řeknou, že o festivalu vůbec nevěděli, i přestože jsem pro to tolik udělal. Mě samotného už nenapadá, kde to ještě mohu zveřejnit. Ale pak se naopak potkám s lidmi, od kterých bych nečekal, že o festivalu někdy slyšeli, a ti mě příjemně překvapí tím, že tuto akci znají. Takže na tvou otázku nemám úplně jednoznačnou odpověď. V této oblasti je před námi ještě velký kus práce. Pevně věřím, že s tím nám může trochu pomoci i Štafeta PFP 2025.

Využíváš víc sociální sítě nebo oslovuješ blízké okolí formou plakátů, pozvánek a dalších klasických forem propagace? 

Snažím se využít všech možností, které moderní doba nabízí, a oslovovat lidi různými formami. Základem je tak 200 ks plakátů nejen po celém okrese, které si postupně rozvážím sám na jednotlivé obecní nástěnky, dále se snažím využívat místní periodika, házení letáčků do schránek, každý rok točíme pozvánku i do místní televize, za což jsme také vděčni. Nechybí ani osobní pozvánky a podobně. Ale samozřejmě se stejnou intenzitou využívám i online prostor. Facebook je asi základ, ale rozhodně ne jediná forma elektronické propagace. Dále vkládám plakátky na různé internetové stránky, které se zabývají například kulturními tipy. Motivuji účastníky, aby s propagací také pomohli a přispěli tak ke společnému zdaru akce. Letos jsme poprosili všechny, kteří budou na KAHANU vystupovat, aby za sebe natočili krátkou osobní videopozvánku na KAHAN, kterou pak vložíme na facebook a do jejich profilu na stránkách www.festivalkahan.cz, kde je možné najít veškeré informace o jednotlivých účinkujících, včetně ukázek jejich tvorby. Některé už se nám sešly a vznikají tak opravdové perly. Ostatně o tom se čtenáři mohou sami přesvědčit, zavítají - li na naše festivalové stránky nebo sociální sítě.

Ve štafetě festivalů je pravidlo, že probíhající festival zve na některý z těch dalších nejbližších své diváky. Po Kahanu bude ve štafetě 6.-7. 6. Country na kolejích v Chřenovicích a zároveň Country fontána v Praze. Pojedeš se na některý z nich podívat? 

Nejspíše se mi nepodaří vyrazit na některý z dalších partnerských festivalů Porty, jelikož mi to nedovolí pracovní a rodinné povinnosti. Ale nerad bych předbíhal. Může se stát, že se na některém z partnerských festivalů Porty objevím a užiji si ho třeba s rodinou nebo sám jako běžný návštěvník. Nechávám to zatím otevřené. Když se nad tím tak zamyslím, vlastně si ani nevzpomínám, kdy naposledy jsem si mohl užít folkový festival jako běžný návštěvník. Čas od času jsme někam vyrazili s bratrem, ale od poslední návštěvy to už je taky nějaký pátek. Každopádně zážitky spojené s letními festivaly, na kterých jsem měl tu čest být, se ve mně nesmazatelně zapsaly a na všechny moc rád vzpomínám. Všichni pořadatelé folkových festivalů, kolegové ze štafety a další, kteří něco pořádají pro druhé, mají můj obdiv, protože uspořádat festival stojí hodně energie, nadšení a vlastně i odvahy. Držím všem ostatním pořadatelům palce, ať se jim jejich festivaly vydaří dle představ, a tobě, Romane, ať ti jdou články dále takhle od ruky a neopouští tě inspirace a chuť k dalšímu psaní.  

Děkuju ti za milý a upřímný rozhovor, přeju co nejvíc diváků a věřím, že spolupráce s Portou v rámci štafety přinesl i tvé očekávání. Příjemné zážitky plné pohodové hudby i setkání s kamarády na partnerských festivalech Porta 2025 přeje Roman Roček, Stopař ePortýra!