Roman Horký, kterého se ptala Lenka Slabá, které se ptal Luboš Stráník, kterého se ptal Pavel Žalman Lohonkla, kterého se ptala Pavlína Jíšová, se ptá Víti Troníčka z Marien.
Ahoj Víťo,
moc Tě zdravím a v rámci štafety ePortýru ti posílám 5 otázek.
Vím, že ses živil jako divadelník s koncipovanými pořady a jezdil s nimi po základních školách. Je ještě v dnešní době možné tato představení provádět?
Je to velmi obtížné období. V posledních týdnech se snažíme zachránit to, co z našeho Divadélka pro školy zbylo. Situace je velmi komplikovaná: každá škola k platným nařízením přistupuje jinak, objednaná představení se ruší ze dne na den, protože jdou celé třídy do karantény. Dříve jsme dokázali s přehledem uživit sedm rodin, dnes máme sotva práci pro dva herce na pár dní dopředu. Normálně hrajeme větší kolektivy - dnes kvůli izolaci musíme hrát představení třeba 4x za sebou po třídách, což ekonomicky ani fyzicky není únosné. A světlo na konci tunelu bohužel stále nevidíme.
Máš nápady i v dnešní brutální době na to, abys psal romantické písně?
Upřímně - moc ne. Pár aktuálních střípků se odrazilo v posledních textech, většinou jde ale o vděčnost lidem kolem nás, kteří nabídli pomoc, respekt k těm v první linii, smutek ze zpřetrhaných kontaktů, zlobu na všechna ta opatření a naději, že snad už bude dobře... cítím, že na svou obvyklou tvorbu bezstarostné romantiky nemám uprostřed té covidové zkázy myšlenky. Byť jsem teď vlastně natočil a sestavil sólové album "Mnohotváří větru", kde hodně romantiky asi posluchači najdou - ale převážně jde o starší písně z dob, kdy svět byl "normální"...
Co připravuješ s Marienama?
Teď vehementně zkoušíme na Výroční koncert, což je taková naše tradiční slavnost, kde představujeme nové písně, pár se jich urodilo. Jinak odbavujeme mnoho odložených koncertů, připravujeme i velkou benefici v Hradci Králové pro Perinatální hospic Dítě v srdci a nějak se to snažíme zvládnout s našimi civilními profesemi a rodinnými povinnostmi. Rádi bychom v dohledné době ještě produkovali nějaký videoklip k aktuálnímu albu 2020 a spousta věcí se děje okolo té mé sólovky, která je žánrově hodně nespoutaná. Díky práci na ní jsem si ale znovu uvědomil, jak moc je Marien vzácnou sešlostí príma lidí, bez kterých by mi bylo smutno.
Co uděláš se svou darovanou kytarou Martin, kterou jsi dostal jako dar? Řikal jsi mi, že tuto kytaru poskytneš jako dar nějaké další lidské bytosti. Jsou nějaká kritéria, jak ji získat? :-)
Ano, stále trvám na tom, že tu energii a povzbuzení, kterého se mi od jednoho fanouška dostalo (a doufám, že ho svým počínáním a tvorbou nezklamávám), jednoho dne prostě pošlu dál. Až "Martinku" nebudu potřebovat a budu chtít někoho talentovaného povzbudit v počínání a tvorbě, neprodám ji, ale daruju. Avšak to samé budu vyžadovat po něm: tedy aby věnoval svůj život hezkým písním žánru folk, tramp či country, aby dělal radost druhým, staral se o ni a pak ji poslat dál...
Kam rád jezdíš na čundry a jak se Ti líbí u nás na Oslavce?
Oslavka, Ketkovák, Mohelenská step i Levnov... to vše mi hluboce učarovalo. A pamatuji si, jak moc jsem ta místa chtěl poznat už kvůli atmosféře písničkových vyznání Kamelotu. Nekecal jsi :-) Je to magie, když člověk umí vnímat krásu prostředí a přijmout ji za "krajinu srdeční". Protože jako divadelník lítám celý rok po republice a víkendy hrajeme s kapelou, málokdy se mi povedlo utéci z panelákového bytu za nějakým pobytem v přírodě, který by mi vyčistil duši. Dost jsem tím trpěl, rodina taky. Proto jsme z města odešli na venkov do Orlických hor. Uvědomuji si teď každý den, že žijeme v jednom z nejkrásnějších koutů naší země, na břehu přehrady v Pastvinách, každý den krmím oči nádhernou krajinou, kde je lidská činnost a příroda v harmonii a přes všechny trampoty s obživou se cítím neskutečně šťastný. Štípeme s dětmi dříví, trháme jablka, odhazujeme sníh, běháme po kopcích, hledáme psa, cpeme se houskama z místní pekárny, děláme si ohníčky... je to dost rozdíl oproti tomu, když mě viděli jen furt zalezlého v pracovně za počítačem, protože na panelákovém sídlišti toho moc nevymyslíte. Mohu říci, že teď tak trochu žijeme na čundru. Život v roubené chalupě a v takovém prostředí mi připadá mnohem intenzivnější a smysluplnější.
Díky za Tvé odpovědi a pozdravuj celou osadu.
Roman
