Hudební klub Válec je v zadní části vinohradské sokolovny s bazénem v pražských Riegrových sadech. V původně vodácké klubovně, která měla stejně šlajsnový název, už třetí sezónu zní bezvadná muzika, a tak není divu, že když se na českém folkovém nebi objevila nová hvězdička, přišla hlavní město ozářit zrovna sem.

Luboš Stráník pokračuje v bohulibé dramaturgii litvínovských Návštěv u Stráníků v klubu Docela velkého divadla, kam si začal v tomto roce zvát muzikantské páry. V lednu, indiánském Měsíci sněhu, to byli Hrdličkovi. V Měsíci hladu únoru přijel Víťa Troníček bez své onemocnělé ženy a zpěvačky pardubického Marienu Zdeny, na březen, Měsíc vran, pozval Brožovy.

Nejen loňský rok 2016, ale vůbec tato doba přináší historická čísla řady hudebních skupin, které nám, respektive řadě generací, přinášejí do života radost. A můžeme se jen divit, jak ten čas letí…

{jathumbnail off images="images/stories/reportaze/ebenove_2.jpg,images/stories/reportaze/ebenove_3.jpg,images/stories/reportaze/ebenove_4.jpg,images/stories/reportaze/ebenove_5.jpg,images/stories/reportaze/ebenove_6.jpg,images/stories/reportaze/ebenove_7.jpg,images/stories/reportaze/ebenove_8.jpg"} Hudební skupina bratří Marka, Kryštofa a Davida Ebenových patří už dlouho k stálicím české hudební scény. S ohledem na pracovní vytížení všech tří bratří trio nekoncertuje tak často, jak by si jejich příznivci možná přáli, nicméně ti si o to víc pak mohou vychutnat vzácné chvíle živého vystoupení.

{jathumbnail off images="images/stories/reportaze/chris_rea_2.jpg,images/stories/reportaze/chris_rea_3.jpg,images/stories/reportaze/chris_rea_4.jpg,images/stories/reportaze/chris_rea_5.jpg,images/stories/reportaze/chris_rea_6.jpg,images/stories/reportaze/chris_rea_7.jpg,images/stories/reportaze/chris_rea_8.jpg,images/stories/reportaze/chris_rea_9.jpg"}

Autor melancholických písní, nosných melodií i rockových vypalovaček, milovník blues, majitel nezaměnitelného chraplavého hlasu a brilantní kytarista mající na svém kontě bezmála 30 miliónů prodaných nosičů na celém světě – to je Chris Rea. Scénárista, režisér, herec, malíř, vydavatel – i to je Chris Rea. Ctitel dobrého jídla a sportovních aut – to je také Chris Rea. Hvězda-nehvězda, jejíž kariéru neprovázejí skandály, drogy a střídání partnerek – tohle všechno je Chris Rea.

{jathumbnail off images="images/stories/reportaze/IMG_1271.jpg,images/stories/reportaze/IMG_1272.jpg,images/stories/reportaze/IMG_1341.jpg,images/stories/reportaze/IMG_1372.jpg,images/stories/reportaze/IMG_1228.jpg,images/stories/reportaze/IMG_1368.jpg,images/stories/reportaze/IMG_1219.jpg,images/stories/reportaze/IMG_1375.jpg"}

27.9. se po prázdninové pauze v pražské Malostranské besed? odehrál další, v po?adí ?tvrtý koncert ze série koncert? Olympic Retro, jímž se kapela vrátila k albu Olympic 4.
To vzniklo v dob?, která nebyla pro Olympic nejš?astn?jší. Z p?vodní sestavy z?stali jen Petr Janda a Mirek Berka; za bicí usedl Petr Hejduk a na basovém postu se v krátkém ?ase vyst?ídali Ji?í Korn a Ladislav Chvalkovský.

{jathumbnail off images="images/stories/reportaze/klus_2.jpg,images/stories/reportaze/klus_3.jpg,images/stories/reportaze/klus_4.jpg,images/stories/reportaze/klus_5.jpg,images/stories/reportaze/klus_6.jpg,images/stories/reportaze/klus_7.jpg,images/stories/reportaze/klus_8.jpg,images/stories/reportaze/klus_9.jpg"}
Do rendlíku vložte Karla Kryla s Jaromírem Nohavicou v pom?ru dv? ku jedné, d?kladn? promíchejte, p?ive?te k mírnému varu a dochu?te n?žnou poetikou Karla Plíhala. Výslednou sm?s nechte krátce odstát a pak servírujte. Tak tohle banální p?irovnání m? napadlo p?ed pár lety p?i poslechu prvotiny písni?ká?e Tomáše Kluse Cesta do záhu(d)by. A ne, nem?lo to být odsouzení, všichni výše jmenovaní jsou jist? hodni následování, jen se mi v t?ch p?ebíraných vzorech pon?kud ztrácela skute?ná osobnost tehdejšího debutanta.

{jathumbnail off images="images/stories/reportaze/IMG_7413.jpg,images/stories/reportaze/IMG_7391.jpg,images/stories/reportaze/IMG_7369.jpg,images/stories/reportaze/IMG_7350.jpg,images/stories/reportaze/IMG_7348.jpg,images/stories/reportaze/IMG_7338.jpg,images/stories/reportaze/DSC00191.jpg,images/stories/reportaze/DSC00184.jpg,images/stories/reportaze/DSC00134.jpg"}
Když jsem bejval tramp /šel jsem po stezkách / se mnou dobrá holka nehezká / Měla dlouhej vlas / až dolů přes boky / pěkný drsný ruce, oči divoký...

Tak tahle písnička, na rozdíl od jiných „olympických“ u táborových ohňů nezdomácněla, přestože se v ní o trampech zpívá. Ale nezařadila se ani mezi zapomenuté, 31.5.2011 v pražské Malostranské besedě zazněla hned dvakrát... Že nevíte, o co jde? O unikátní koncertní sérii, kterou Olympic zahájil oslavy 50. výročí své existence. Po dobu jednoho roku, vždy jednou za měsíc, se kapela v Malostranské besedě vrátí k jednomu z alb ze své historie.