Budil jsem se nad ránem, že tu nejsi lásko, že tu nejsi, že je prázdný d?m,
zoufalý a bezbranný  k?i?el jsem tak kde jsi, kde jsi, kde jsi a krá?el k útes?m.

Je všední den, snad úterý a na obloze hašteřiví ptáci, přou se a hádají,
o hnízda ve větvích, nebo kam se láska někam ztrácí, odpověď neznají.

R:  Tiché moře bere břeh, pár kroků dolů po schodech, cítím jak mi schází dech a jdu bosý.


Ty slané kapky na tváři, neboj se to nejsou slzy z očí, chlapi nebrečí,
jen náhodou se vítr zdvih a nese drobná zrnka jak se točí, není mi do řeči.

Až přijde chvíli smíření a nad Golgotou holubice bílá, poslední z Římanů,
věřil jsem i nevěřil, že se ještě jednou z kříže snímá, za horou z jantaru.

R:  Tiché moře bere břeh, pár kroků dolů po schodech, cítím jak mi schází dech a jdu bosý.
/:Za láskou bosý:/.




Hudba a text: Vojta Kiďák Tomáško