Karlínský náb?eží, kde jezdil nákladní vlak
nad starou ?echií vznášel se z papíru drak
p?evozník zasn?ný nad hladinou ?eky stál
na rohu ohrady harmoniká? písn? hrál

Karlínský nábřeží zná holek prodejnejch pláč
marně se vyptáváš, kde skončil hazardní hráč
na konci topolů čeká jen ztemnělej sál
jako by náhodou někdo si písničku hrál

Čas ten se, vážení, zastavit nedá
smutný je loučení toho, kdo hledá
zas plují šífy dál za vlečnou lodí
vzpomínku vzdálenou doprovodí

Karlínský nábřeží daleko od hlavních tříd
nábřeží klukovskejch válek a barevnejch kříd
plynová lucerna, pod kterou policajt stál
dneska už nesvítí, život jde bez konce dál

Karlínský nábřeží, najednou selhal ti hlas
v zrcadle po ránu objevíš šedivej vlas
na starý zdymadlo rackové sedají dál
v tichu, co zavládlo, někdo si písničku hrál

Čas ten se, vážení, zastavit nedá…


Antonín Tony Linhart