Jistě někdo napíše ucelenou reportáž z druhého ročníku Porty v Řevnicích, ale když už jsem se dostal do areálu na novinářskou akreditaci, cítím za povinnost, a to za povinnost příjemnou, předat alespoň pár svých postřehů ze dvou večerů. Jednak jsem rád, že se Porta v Řevnicích už zabydlela. Bylo plno a sluší jí to tam. I druhá scéna na volejbalovém hřišti je dobrý nápad, možná lepší než byla loni scéna přímo v městečku.

Rovněž všechny obslužné a informační faktory byly v areálu na jedničku – netrpěl jsem ani hlady ani nedostatkem informací. A ani nedostatkem setkání s ostatními lidmi, kolem žánru se motajícími – taky signál, že Portě se vrací její význam. Páteční večer byli ještě publikum i technika zkoušeni prudkým deštěm, ale obstáli oba.

Ale k věci, resp. k hudbě: Zahlédl jsem Votvíráky a Šworc – Šworc je standardně countryový, Votvíráci se snaží dělat šou, ale spíš by se měli nejdříve soustředit na techniku. I když obklopeni P. Dobešem nebo P.Jíšovou – to je těžké vyniknout. P. Dobeše jsem viděl relativně nedávno i na Fontáně, potěšil hlavně tím, že nehrál stejné písničky – evidentně odhadl rozdílné publikum a tak zazněly snad jen Jarmila a Brhlík se Sojkou na obou scénách. Obvyklé kytarové exhibice T. Kotrby nechyběly. Písničky P. Jíšové z nového alba znějí daleko lépe a přesvědčivěji živě – na portovním pódiu jsem je sledoval takřka bez dechu, suverenita P.Jíšové je ojedinělá, ale deska mě ještě úplně nechytla. Jinak ale páteční večer měl právě tyto dva vrcholy – Pavlínu Jíšovou a následující Poutníky. Poutníci se představili s ostříhaným J. Polou a novým kytaristou a zpěvákem, který umí zdárně napodobovat R. Křesťana zamlada. Příjemné to bylo, vitalita Poutníků a současně tradiční zvuk jsou pořád obdivuhodnější.

Sobotní večer byl trošku rozporuplný. Shanon jsou jistě skvělí, ale Irové by je slyšet neměli a publikum by přeci jen mělo být v těchto hudebních okrajovostech více poučené. Což není chyba publika. Následující Lenka Dusilová opět ukázala že je průměrnou popovou hvězdičkou, která měla jen to štěstí, že se nachomýtla k jednomu natáčení. Zatímco Shanon byli dramaturgický experiment, Dusilová byla dramaturgický omyl. Předskakovat Evě a Vaškovi snad, ale na Portu? Možná by si měla aspoň opatřit textaře, který zvládne otextovat písně celé, bez potřeby použití zvukomalebných slabik lalala a nanana v polovině písně. Pak ale přišla bomba. Miroslav Kovářík recitoval básně V. Hraběte a auditorium ztichlo a ani nedutalo. Silný, naléhavý, expresivní zážitek. Ono je to tak asi pokaždé, když M. Kovářík recituje, ale Lesní divadlo ten pocit ještě umocňovalo. Prostě ho obdivuji. Lépe to vyjádřit nedovedu. Sobotní večer uzavíralo trio Samson-Redl-Janoušek. Ještě před tím předal moderující Z. Schwager jakousi sošku svému řediteli Samsonovi, za to co pro žánr dělá. Dobrý nápad, taky mám pár ředitelů a pár sošek. Jinak proti nápadu jako takovému nic, Samsonův podíl na popularizaci a udržování při životě té lehčí a pohodovější části žánru je nezpochybnitelný. Škoda jen, že jako trio všichni tři muzikanti už tak trochu jako by nevěděli co roupama. Trošku nadbytečné „hvězdnomanýrové“ exhibice zejména hudební rozmělňovaly dojem z písní samotných, jinak skvělých. Víc se mi líbili semknutější, kompaktnější a prostší. Ale třeba jsem jen prostě konzervativní. Na Portu příští rok do Řevnic ale zase rozhodně aspoň na chvíli zaskočím.

Miloš Keller (psáno pro Folktime)