Desátým autorským albem se jménem Pavlíny Jíšové je CD s jednoduchým názvem „Neznámé“, které písničkářka aktuálně pokřtila v malebných jihočeských Dobčicích.

Příznačně se tak stalo v první polovině května na pozemku speciálního soukromého muzea, které je zasvěcené konci druhé světové války a válečnému vybavení americké armády. Přátelské a především komorní ladění křtu nového Pavlínina projektu, který stylově pokřtil majitel objektu Vladimír Záluský, se poněkud odlišovalo od předchozího pražského a následně plzeňského oficiálního uvedení této hudební novinky na scénu.

Album „Neznámé“ na sebe upozorňuje už na první pohled díky nezvyklému formátu obalu a obsáhlému bookletu s texty všech čtrnácti písní v nahrávce, doplněnými drobnými notickami o jejich vzniku. Nevšední pro jihočeskou písničkářku je také místo natáčení prezentovaného alba, jímž bylo studio Ponte Records v Mostě, a navíc i hudební doprovod v podání kapely Petr Kalandra Memory Band. Některé zařazené skladby čekaly na svůj debut na disku v Pavlínině šuplíku, jiné ještě doslova voní novotou. A ačkoliv naprostá většina těchto písniček pochází z Pavlíniny textařské a hudební dílny, pod některými tituly se vyskytují i další jména, jako třeba Jaroslav Matějů, jehož muzikantské cesty se s Pavlíninými často potkávaly, Zbyšek Raška, Jakub Racek nebo Michal Röhrich.

Tematicky tvoří zmiňované písničkové texty poměrně pestré leporelo, od poetických vyznání či nostalgických vzpomínek přes filozoficky laděné náměty a historická ohlédnutí až po vyjádření určitých životních postojů. Neužívá květnaté metafory, ale z neotřelých metaforických střípků skládá zajímavé, ale spolehlivě čitelné osobité obrazy. Jako vždy je i zde Pavlína otevřená, nenechává se strhnout náhodností rýmů a vytrvale vede své textové výpovědi k původně zamýšlenému vypointovanému konci.

Možná, že i tohle album je jedním z určujících milníků na její další hudební cestě, pro kterou si opět nazula botky písničkářky. S odchodem dcery Adélky do Náchoda ukončila i některé své aktivity, jako například dlouholeté pravidelné hudební pořady v českobudějovickém rozhlasu. Podle jejích slov tím získala větší časový prostor pro vlastní tvorbu i pro písničkářská klubová vystoupení, ať už sólová, nebo s Petrou Štanclovou a Romanou Tomáškovou. Netvrdí ovšem, že je to konečné rozhodnutí, a do budoucna se nebrání ani dalším formám spolupráce, ani jiným muzikantským krokům. V každém případě ale na všech jejích cestách, ať už budou jakékoliv, budou znít prostě – písničky…

Foto: archiv autorky