Po?ádání koncert? v dob? totality nebyl žádný med. Zvlášt? když se jednalo o folka?e Vladimíra Mertu, Dagmar Vo?kovou nebo skupinu Spirituál kvintet. Vypráví o tom knížka Bez?así, kterou napsal Ivan Dvo?ák, jenž své aktivity po?ádal pod hlavi?kou t?lovýchovné jednoty Nohyb. Ano, v sedmdesátých a osmdesátých letech se bylo nutno maskovat a hrát s ?asto arogantními ú?ady úmornou hru na získání razítek a povolení. Inženýr Ivan Dvo?ák byl ochoten toto martýrium podstoupit stejn? jako desítky dalších po?adatel?, bez nichž bychom mohli t?žko hovo?it o folku 70. nebo 80. let.

Ivan Dvořák se nevnímá jako hrdina ani hybatel událostí. Stál spíš v pozadí a stačila mu slova uznání od lidí, kterých si vážil. Pořádání koncertů bral jako náročnou zálibu, jež mu mohla vynést šikanu ze strany totalitní moci nebo i trestní stíhání za tak zvané nedovolené podnikání.
Ivan Dvořák, který léta zápasil s maniodepresivní psychózou, se ani svým osobním problémům nevyhýbá. Píše věcně a s odstupem. Také o sérii pořadů na počest Osvobozeného divadla, během kterých se novináři Jířímu Černému podařil husarský kousek. Zavolal do New Yorku Jiřímu Voskovcovi a vedl s ním krátký rozhovor, snad jediný, který se s touto osobností, jež byla v nepřízni režimu, oficiálně v 70. letech konal. Přátelství s výtvarníky i kreslířem Vladimírem Jiránkem Dvořákovi umožnilo, aby ke koncertům nachystal vtipné pozvánky a průvodní texty.
Ivan Dvořák byl rozený promotér, který by se dokázal i v kapitalismu úspěšně živit. Poutavými plakáty přitáhl publikum na jazzový koncert v Lucerně, konaný v předvánočním čase, kdy mají lidé obvykle jiné starosti. K vrcholům jeho umu patřilo pořádání koncertu ke dvaceti letům Spirituál kvintetu, jehož záznam byl posléze vydán na trojalbu. Dnes se těžko vysvětluje, že stačil jediný zakyslý úředník na gramofonové firmě Supraphon a deska by vůbec nevyšla. Ovšem Dvořákův zasvěcený text umožňuje i čtenářům, kteří socialismus nezažili, aby si dokázali tehdejší obtíže velmi barvitě představit.
A Dvořákova bohatě ilustrovaná knížka nabízí řadu inspirací. Například pokud člověk vytrvá, jde za svým cílem a srdce mu slouží jako kompas, jednoho dne se mu to podaří. Každopádně Ivan Dvořák vybojoval jakoby z druhé linie důležité úspěchy české písničkářské scény. Je dobře, že o tom dal vědět nezaujatě, bez nadávání na blbý režim. Ivan Dvořák patří k těm, kteří jej pomohli porazit svými činy.

Vladimír Vlasák
Ivan Dvořák: Bezčasí, bohatě ilustrovanou knížku o 230 stranách vydalo nakladatelství Galén v edici Olivovníky.