V Modrém salonku divadla Za plotem, tedy v areálu bohnické psychiatrické léčebny, kam jezdí autobusy z Kobyliského náměstí od tramvaje i od metra, pokračoval seriál Petra Rímského, který započal už před lety na moravském festivalu Folky nefolky a jmenuje se příhodně Písničkáři sobě.

Petr Rímský si tentokrát pozval jako hosty moravského písničkáře a dokumentaristu Juru Vondráka – to je ten, kterému vděčíme za řadu televizních zážitků, ale také za to, že přivítal v Brně a posléze i v Praze slavného Bulata Okudžavu. Nevíme, zda Okudžavův koncert v pražském Divadle komedie nebyl jeho vůbec posledním v životě, ale rozhodně byl mezi posledními.

S Jurou přijel z Brna i ruský písničkář Alexej Kudrjavcev, který už sjezdil s kytarou spoustu míst na světě, ale teď žije u Brna, protože Jura Vondrák mu pomohl k brněnské ženě Evě a dvouletý synek tohoto rusko-českého páru má typicky ruské jméno – Honza. Skromně v pozadí pódia hrál na bezpražcovou kytaru Pavel Hloušek a vokalistkami Petra Rímského byly Veronika Skočdopolová a nově Pavlína Sosňáková.

Hostitel večera se nezpronevěřil zvyku většiny folkařů a doplňoval své písničky mluvenými úvahami na nejrůznější téma. S podzimními volbami se vypořádal lapidárním konstatováním, že „koho si zvolíme, toho tam máme!“, po své známé písni, jak při návratu z hospody viděl padat hvězdu a co všechno ho přitom napadlo, vedlo k jeho vzpomínce na plzeňskou Portu, kde tehdy hrál sovětský písničkář Alexander Dolskij a představil svou píseň, která byla na stejném principu, ačkoliv se oni dva nikdy nepotkali.

Jura Vondrák se přiznal, že čím je starší, tím kratší skládá písničky a na úvod spustil jednu takovou o starém člověku, kterého už v životě nic nečeká. A aby neporušil své renomé srandisty, věnoval tuto bezútěšnou píseň o konci života svému mladšímu bráchovi…

Alexeje si pozval i ke společnému hraní, a tak v ruštině i v češtině zazněla slavná Okudžavova píseň o papírovém vojákovi, unikátní, protože výjimečně politicky adresná Bulatova píseň o husákovi a hejnu husí.

Aljoša se uvedl písní Bůh je občan Izraele a potěšil posluchače i tím, že některé své písně zazpíval česky, neboť je opatřila jeho žena Eva českým textem.

Závěr večera patřil – ačkoliv spolu nikdy předtím nehráli – společnému vystoupení všech, včetně ruské dětské písničky o bázlivém ježkovi, který nosil na svých bodlinách kdeco, ale až když měl na zádech lišku, přestal se bát.

Zdroj fotky: facebook akce