...po pob?eží Pacifiku z Los Angeles až do San Francisca...

Minule jsem vám povídal o tom, jak jsem se celý leden toulal za velkou louží. A jelikož t?ch zážitk? je spousta, tak mám pocit, že vás tím budu ješt? n?jakou chvíli obluzovat.  A to i proto, že to cestování souvisí s písni?kami, které jsem tam slýchal z rádií a které pouštím ve svých pond?lních po?adech na Country rádiu.

Doufám, že se vám písnička Loretty Lynn „Coal Miner´s Daughter“ líbila v té nové úpravě s Mirandou Lambert, současná hvězdou americké country scény. Ale především s mojí oblíbenou Sheryl Crow, to je prostě lahůdka! 
A teď k cestování. Jedna z nejkrásnějších cest, které jsem tam při všech svých návštěvách zažil, byla tentokrát určitě trasa z Los Angeles do San Francisca. Na první pohled to nevypadá nikterak zvláštně, ale důležité je, vybrat si tu správnou trasu. Do Frisca můžete pochopitelně mnoha cestičkami, buď po Highway č. 5, což je trasa víc ve vnitrozemí, taky hezká. Ale ta pravá krása, o kterou byste se neměli ochudit, je legendární Pacific Highway s číslem 101! Mimochodem, jedna známá country kapela z devadesátých let se jmenovala podle této silnice „Highway 101“. Když jsem byl v roce 1999 v Americe poprvé, bylo to první turné po USA s Honzou Vyčítalem a Greenhorns v nové sestavě, kdy jsem nastoupil za odešedšího Tomáše Linku. Vzpomínám si, že tehdy mě nejvíc mrzelo právě to, že jsem neprojel tuhle legendární silnici. Ale tentokrát jsem si to náramně užil.

Celá silnice vlastně kopíruje pobřeží a projíždí se všemi těmi nádhernými městy jako Santa Monica, Santa Barbara, Monterey, Big Sur a další. Na posledně jmenovaném místě jsem měl docela nahnáno, protože se rozsvítilo hladové oko nádrže a okolo široko daleko jen nekonečný oceán a sráz k němu, nikde živáčka, pominu-li delfína, který se sem tam mrsknul ve vodě. Všechno ale dopadlo dobře, téměř jako v pohádce. V momentě, kdy mi zbývalo v nádrži benzínu asi na 5 mil, se uprostřed lesa, v kopci u silnice vynořil jako zázrakem nápis Shell. Při pohledu na tuto světoznámou mušli se mi velmi ulevilo a navíc to bylo milé setkání, protože zatímco jsem z jednoho ze dvou stojanů zastřešených jen dřevěnou stříškou (připomínala mi krmelec), tankoval, tak místní pumpař, bodrý stařík, mi vyprávěl, že nedaleko v kopcích žije jeden country zpěvák, který kdysi v 60. letech překročil hranice okresu a jeho věhlas se nesl až k Los Angeles! Inu,nemůžu znát všechny...

Po chvilce, kdy jsme si společně medili v oblibě country, se stařec i podivil, že v Monterey, což je asi dvacet minut jízdy, hraje za dva dny Willie Nelson, takže jsem se lehce zatetelil, že jsem se jako Čech mohl blýsknout takovými znalostmi. Jak říkám, milé popovídání. Poděkoval jsem, zaplatil a od kouzelné pumpy jsem uháněl dál za dalším dobrodružstvím, jak by řekl básník.

Cestou jsem se ještě zastavil nedaleko krásného majáku na pláži, která je pověstná tím, že se na ní vyvaluje asi tisíc tuleňů a rypoušů sloních. Je to úchvatný pohled na bezstarostně se převalující zvěř v záři slunce. Ach, být tak tuleněm v Californii… Píšu to ale proto, protože celou tuhle cestu po pobřeží na silnici 101 mě provázelo úplně nové CD Kid Rocka,což je všech rockerů futrál, ale on vydal country desku! Není to ojedinělý počin. V nedávné minulosti udělal skvělou country desku i Bon Jovi. A Kid Rock se nikdy netajil svoji láskou ke country, kterou vždycky poslouchal a je jí, jak on sám hrdě říká, odkojen. Určitě si vzpomenete i na jeho nedávný hit „All Summer Long“, do kterého si půjčil hlavní kytarový rif z písničky legendární jižanské kapely Lynyrd Skynyrd „Sweet Home Alabama“. To už byl jistý signál, že country deska na sebe nenechá dlouho čekat. A tak jsem si ji patřičně užíval při pohledu na Pacifik a kroutící se silničku kolem něj na útesech, se sluníčkem v zádech. Pomalu jsem čekal, kdy na mě už vykoukne cedule „Vítejte v San Franciscu“. To ale vlastně uvidíte i v přiložením klipu, co jsem zažíval a na co jsem koukal při poslechu, hned bych se tam vrátil...

Jestli chcete ochutnávku z té desky, tak si klikněte na odkaz pod mým povídáním a tam uvidíte titulní skladbu celého alba, která mu dala i jméno „Born Free“ a jestli vám to nebude stačit, tak si nalaďte každé pondělí od 20.00 Country rádio a tam vám budu v mé hodince „Country je všechno, co se mi libí“ pouštět i další písničky.

Mějte se krásně, užívejte přicházejícího jara a příště vám zase něco popovídám o zemi svobody a jejich písničkách.

Good Luck! Kofboj alias Petr Kocman