Na člověku je nejlepší rozum, který jej povznáší nad zvířata a staví do jedné řady s Bohem. Celým životem máme procházet vedeni rozumem, věci nejmenší i největší mají být konány podle jeho rady. Seneca

No, nejsem si jistá, že jsem po celý život používala rozum, který mi byl dán. Jsou v minulosti momenty, kdy ho byla, řekla bych, naprostá absence. Patrně každý člověk tím, jak zraje, teprve se naučí rozum používat. Jistě má každý ve své osobní historii počin, který by, s odstupem času, nazval holým nerozumem. A není ani jisté, že se nedopustíme nerozumu i ve zralejším věku, kdy bychom měli být už poučeni.

Chovat se rozumně ale může být záležitostí ryze subjektivní. To, co se nám zdá být vcelku rozumné, může být pro někoho jiného naprostý blud, nesmysl, nerozum. A naopak. Žádná definice na to není. Jen někteří jedinci, jakoby na rozum, jak se říká, měli patent. Pouze to jejich je správné, ostatní šmahem zatracují. Je to v zásadě nebezpečné. Zvláště jsou-li tito jedinci nadáni i jinými superschopnostmi. Pak dokážou druhými manipulovat a ti se pak srocují ve stádečko, které naprosto nerozumně všemu přikyvuje, se vším souhlasí a svého guru vynáší na piedestal. Je to zaslepenost rozumu a Bůh žehnej za další přicházevší, rozumem obdařené, kteří jsou schopni svým přístupem, argumenty a trpělivostí sejmouti těmto pásky z očí. Pak už záleží jen na nich, zda vyloví ze zákoutí své duše zbytečky rozumu a začnou ho používat.

Neb - Rozum je síla duše, schopná zmocnit se vědění. /Avicenna/

Ano, vážení, používejme rozum s rozumem, ale i malý, neškodný nerozum může být kořením života!

Vaše Marc