Osadní soubor Paběrky vznikl v březnu 1985, převážně z členů stejnojmenné osady, jako realizovaný sen jejího zakladatele Marko Čermáka. Pódiová premiéra kapely proběhla o měsíc později při koncertu k padesátinám Wabiho Ryvoly v Klubu Polská 2. Od těch časů kapelu potkáváme a slýcháme naživo nejen na klubových a festivalových scénách, ale i při potlaších a jiných setkáních u trampských ohňů. Doma si Paběrky můžeme poslechnout z pěti alb, o kompilacích nemluvě. A při troše štěstí můžeme potkat většinu členů kapely i na trampských stezkách a u malých ohníčků v lesích. Platí to i o kapelním speakerovi, kontrabasistovi Jirkovi Mackovi – Čiksikovi, který odpovídá na naše otázky (více na www.gwcheb.cz/paberky).

Jako kapela jste prodělali v prvních dvou letech dvě změny na postu kytaristy, jinak hrajete ve stejném složení jako poprvé v Polské. Představ nám současnou sestavu!
Viki – zpívá a občas vytváří iluzi kopyt či tamtamů bušením do kontrabasu či do polorozpadlých tvrdých futrálů ostatních nástrojů.
Jana – zpívá.
Libor – zpívá, hraje na mandolínu, píše texty, toulává se po světě, zvláště po Skandinávii.
Venca – zpívá a hraje na kytaru.
Marko – hraje na bendžo, píše texty, maluje, toulá se po světě - zvláště po Brdech a okolo Berounky – a občas sbírá ceny za svůj přínos k rozvoji country a bluegrassu v našich zemích.
Čiksika – hraje na kontrabas, plká při vystoupeních (dřív se tomu říkalo konferenciér, dnes se od jaderných reaktorů převzalo slovo „moderátor“, což byla původně grafitová tyč) a toulá se po světě, zvláště kdekoliv.

Muziku, kterou hrajete, nazýváte trampgrass. Můžeš tento nepříliš zavedený pojem blíže specifikovat?
Ano. - To je přesná odpověď na otázku, ale pokud nestačí, tak ještě nabízím dvě definice: 1) trampgrass = to, co hrají Paběrky; 2) trampgrass = hudba vycházející z country a bluegrassového stylu, ale s texty obsahujícími trampskou romantiku. Našim cílem není ďábelská technika a oslňující aranže, ale to, aby se naše písničky ocitly ve zpěvníčcích kamarádů a zněly u ohňů i jinde.

Odkud čerpá váš repertoár? Máte v něm i nějakou vlastní, nebo původní českou melodii? V textech na převzaté melodie vycházíte z překladu nebo jsou naprosto volnou tvorbou?
Asi nejblíž máme k romantice amerických, kanadských a australských lidovek – to je většina našich písní. Pár písniček je i od českých autorů. Zpravidla jsme někde u ohně slyšeli něco, co nás zaujalo, a převzali to.
Pokud písně textujeme my, snažíme se, aby obsah odpovídal původnímu. Osobně se domnívám, že převzít z cizí písně jen melodii a neřídit se u textu původním významem je vůči původnímu autorovu záměru poněkud nefér.

Zatímco většina muzikantů upřednostňuje technicky dobře vybavené koncertní scény, u vás se zdá, že se vyžíváte v muzicírování na pódiích zakouřených a mnohdy nevalně technicky vybavených hospůdek. Můžeš to nějak vysvětlit?
Všichni jsme nekuřáci a já osobně jako „militantní nekuřák“ mám na kuřáky názor, který je zde asi nepublikovatelný. Ale, bohužel, příležitostí mimo ty hospůdky, kde by naše písně opravdu oslovily posluchače, tak moc není. Vždy s trochou závisti vzpomínám na návštěvu narvaných irských hospod, kde neustále jela perfektní lidová muzika, všichni zpívali, tancovali, popíjeli Guinesse a Kilkeny – a nikdo nekouřil. Snad se toho u nás jednou taky dočkám.

Jako trampové jste, zejména ty a Libor, hodně zcestovalí. Jaká nejzajímavější a nejvzdálenější místa jste navštívili? A co jako kapela?
Libor podnikl vandr do Mongolska (což mu trochu závidím) a má dobře prochozený sever Skandinávie. Za sebe bych snad zmínil vandr do Grónska (fantastická krajina a žádní lidé), do Himálaje (fantastická krajina a fantastičtí lidé) a návštěvu amerických bluegrassových festivalů (fantastická muzika).

Loni na podzim udělila americká bluegrassová asociace IBMA Markovi prestižní ocenění za přínos k rozšíření pětistrunného bendža a country a bluegrassu u nás. Zaznamenali jste od té doby nárůst zájmu českého hudebního managementu o vaši kapelu?
Obávám se, že současný „český hudební management“ asi netuší, že existuje něco jako bluegrass.

Děláte si, jako kapela, po Markově ocenění, nějaké větší ambice?
Myslíš jako, že se ve zpěvnících kamarádů u našich písniček objeví poznámka „To je od toho držitele ceny IBMA“?

Brdy jsou pro nejednoho z vás, včetně tebe, krajem vašeho trampského srdce. Mohou být trampské Brdy pro Portu významné?
Velmi bych si přál, aby blízkost brdských kempů a ohnišť pomohla trošku vrátit ducha Porty tam, kde byl v prvních letech.

Myslíš si tedy, že by Porta měla být především trampskou a countryovou soutěží jako ve svých začátcích? Proč?
Ano, myslím. Jednak proto, že tyto žánry jsou hudbou mého srdce, jednak proto, že tyto žánry u nás doznaly velké obliby hlavně díky té trampské romantice modravých dálek, což dnes mnozí pragmaticky zaměření mladší lidé těžko pochopí.

Co znamená pozvání kapely Paběrky na řevnickou Portu pro ni a pro její stejnojmennou domovskou osadu?
Znamená to, že v pátek 27. června pojedeme do Řevnic… Ale vážně – na akci se těšíme, protože Porta je pro nás velký pojem a pocta. Co se domovské osady týče, ti jsou stejně nejradši u svých malých ohýnků v lesích. Ale možná, když je Porta na Brdech, tak to přes ty Řevnice vezmou…

Děkujeme za rozhovor.

Připravil Cimbura
Foto: www.gwcheb.cz/paberky/