Zase píši o Jamm klubu, ale nemohou za to Brazilské bochánky se sýrem, na kterých bych si patrně udělal závislost, kdybych tam chodil na koncerty častěji. Nemohlo za to ani červené tričko protagonisty večera, na němž byly písmem a stylem světoznámé Coca-coly zpropagovány dvě naprosto české pochutiny…

Jen jsem si vzpomněl, že když jsem jako kluk chodil do Janderovy atletické sportovní školy, měli jsme (v našich asi dvanácti letech) bojové heslo: „Koka kola, ženy, rum - to vše patří sprintérům“, ačkoliv kolu jsme tenkrát jen někteří znali z knih nebo časopisů, rum jsme poznali leda od tatínků do čaje a ženy pro nás byly ty paní, které jsme slušně zdravili. Ale vzpomínka na školu, byť sportovní, se ukázala být na místě, protože většinu míst v klubu postupně zaujali studenti a hlavně studentky Keplerova gymnázia na Pohořelci. Protagonistou večera byl totiž kytarový písničkář, táta od dvou dětí, majitel osla Panča, s kterým v zápřahu vozíku vyráží občas z všeradického ustájení třeba na Karlštejn nebo do okolí, překladatel z několika jazyků, svého času průvodce svérázné brněnské cestovky, ale taky profesor na pražském Keplerově gymnáziu, zkrátka Honza Donald Jícha.

Po levé ruce měl kontrabasistu Jožku Mikulku, za sebou na cajonu sedícího perkusistu Pavla Plašila, s kterým se seznámili jen den před tímhle koncertem, ale když se navzájem představili a řekli mu, že mají druhý den koncert, Pavel kývl hlavou a řekl, že teda přijde. A přišel a hrál tak, že vypadala jako fór skutečnost, když mu o přestávce Jožka montoval do hlavy, co budou v druhé půli hrát a jak by to mělo vypadat.

Pan profesor hrál a zpíval jako o život a využil ve svých písničkách jak své obšírné středoškolské znalosti, historií počínaje, tak své životní zkušenosti pohledného mladíka s dívčím pokolením, starosti kantora, mezi jehož ctnosti – jak zdůraznil – patří chudoba i talent pro cizí jazyky, projevený například ve známé písni Lenky Filipové Zamilovaná, jenže na rozdíl od jejího holčičího textu zazpíval Brelova francouzská slova střídavě se svým českým překladem, který se dá nazvat klukovský. Vážná slova písně, v které se pole orná mění na pole válečná, střídal se sebekritickou písní matfyzáka, téměř rodinný song o svých předchozích příbuzných Dynastie hrdinů vyvážil písní o hezkých děvčatech, a aby trochu připomněl někdy dobrou, jindy horší praxi folkových písničkářů, kteří na chvíli odloží nástroj a přečtou třeba svou povídku, odložil nástroj a přečetl pár svých textů, které se buď ještě nedočkaly, nebo se ani nedočkají svého zhudebnění. 

Honza Jícha vyhrál před lety šestý ročník hudební soutěže Notování, ale myslím, že nejvíc to vyhrál u svých studentů.

{vembed Y=474DdlxoncM}

Foto: archiv