Jubilanty, které p?ipomínáme, jsou mj. kapelník Spirituál kvintetu Ji?í Tichota, osam?lý folk-singer Jaroslav Hutka, v?dec, dramaturg, muzikant a vydavatel úžasných v?cí Ji?í Plocek, nebo loketský trampík Vojta Ki?ák Tomáško. K textu jsou p?ipojena barvami hý?ící videa. Poj?te dál, vstupte!
Za?átek sedmdesátých let minulého století pat?il, aniž jsme si to uv?domovali, k nejt?žším životním chvílím Wabiho Ryvoly. P?išel o zam?stnání a nové nemohl najít. Dostavily se první vážné zdravotní problémy. Z kladenské nemocnice, kde byl hospitalizován, mi píše dlouhé dopisy. Wabi docela nereáln? uvažuje o tom, že se bude živit spojením svých talent? - umí hrát na kytaru a zpívat, umí psát písni?ky a umí psát obecn?. Ob?as dostane n?jaký mlhavý p?íslib zam?stnání, ale vždy z toho nakonec sejde. Wabi byl donedávna šéfredaktorem dob?e d?laného a inteligentního ?asopisu Stezka, který vydávala ?eská tábornická unie. Myslí v t?chto intencích, i když nakonec pozd?ji skon?í u d?lnických profesí.
Poznámka redakce: V lét? roku 1967 vypravila redakce týdeníku Mladý sv?t expedici do Sov?tského svazu. Jak si pam?tníci asi vzpomenou, reportáže do Mladého sv?ta psal Honza Dobiáš, fotografoval Miroslav Hucek. ?lenem expedice byl mezi ve?ejností zna?n? populární Wabi Ryvola. V Charkov? tehdy nakoupil na tržišti vy?azené zelené vojenské rubášky. Trio Hoboes (b?í Ryvolovi a Míra Navara) v nich vystoupilo p?i své první ú?asti na Port? v roce 1968. Wabi m?l tu nejsepran?jší, prý byla ješt? z ob?anské války.
Žil jako dravá řeka, která často pohltila vše, co se ji postavilo do cesty. Naplno miloval, naplno nenáviděl. Měl rád krásné ženy, pivo, rum a hlavně svět trampských ohňů. Okusil chuť slávy. Hejno vran, Island, Hobo, Tereza, Rychlé šípy ... Jeho písně zlidověly, ale popularita ho nezajímala. Kašlal na ni. A uměl to dát patřičně najevo. Nosil tvář drsňáka. V nitru však úzkostlivě skrýval pocity snadno zranitelného kluka.
Kdykoli jsem s Wabim hovořil, řešili jsme zásadní věci. Jednou nad ránem v Českém Krumlově, na cestě odněkud někam po sejšnu na folkovém festivalu, to byla zásadní otázka:
Proč vůbec mají čepice kšilt? Po několikerém pohledu na předjitřní oblohu, nastaly mírné problémy s rovnováhou u obou z nás. Wabi byl na tom lépe, a jeho tradiční a nadměrný nehet na čepici prakticky vyřešil náš problém: čepice mají kšilt, abychom neměli závrať z výšek.
Já vím sliby se mají plnit. Mezi kamarády p?edevším. Moc dob?e si to uv?domuji a p?itom si v tomto okamžiku zahrávám s p?átelstvím jistého chlapíka, kterého v této zemi znají desetitisíce lidí - od Šumavy k Tatrám. Znají jeho šedivý plnovous, jiskrné o?i, ?ertovský temperament... taky džínsovou ?epici s kšiltem. A zejména ?ernou džibsonku, kytaru - sv?tob?žnici, putující k trampským oh?? a t?eba i do plze?ského Lochotína, kde se každoro?n? uskute??uje národní finále Porty, nejmasov?jšího festivalu u nás.
V t?chto dnech by se dožil Ji?í Wabi Ryvola (nar. 4.4.1935) p?tasedmdesáti let. Je škoda, že se jich nedožil, v tomto v?ku dnes ješt? ?iperní mužové prohán?jí mladá
d?v?ata. Je to škoda o to v?tší, že odešel nejen mimo?ádný autor, ale i ?istá a
silná osobnost. Wabiho Ryvolu si budeme v dalších dnech p?ipomínat sérií ?lánk? a vzpomínek
(fsk)
