Pozdrav Béďovi a všem dalším, kteří tvoří duši Porty a bez
nichž by nebyla tím čím je
Každý rok koncem června se u části obyvatel České republiky
objevuje zvláštní úkaz, který se vyznačuje pozoruhodnými
syndromy. Postižení jedinci přestávají komunikovat z okolím. V
pravidelných intervalech kontrolují kalendář, leští kytary,
opravují díry v maskáčích, kontrolují bágly, žracáky, celty a
spací potřeby. Na dotaz co se děje, nereagují, případně
zabrblají cosi nesrozumitelného. Vrchol vždy nastává koncem června
když se blíží termín Porty. Dotyčné osoby přestávají
komunikovat úplně, stříhají pomyslný metr a místo kalendáře
nepřetržitě kontrolují přesný čas. Jejich vědomí vystoupí z
mlhy až v okamžiku kdy se objeví na festivalovém štábu v
Řevnicích. V rekordně krátkém čase obejdou a vyzpovídají
všechny jeho členy, vyřídí pozdravy, vypijí štábní kafe a
okamžitě se vrhnou do nekončící práce. Vždy jsou tam kde je
nejvíc potřeba. Jsou jich desítky a patří k samotné duši našeho
festivalu. K těmto lidem neodmyslitelně už mnoho let patří náš
dlouholetý kamarád Béďa z Plzně (na snímku), kterému letos
pošramocená tělesná schránka nedovolila přijet. Tak ze štábu
vyřizujeme pozdravy a vzkazujeme: Béďo příští rok v Řevnicích!
nichž by nebyla tím čím je
Každý rok koncem června se u části obyvatel České republiky
objevuje zvláštní úkaz, který se vyznačuje pozoruhodnými
syndromy. Postižení jedinci přestávají komunikovat z okolím. V
pravidelných intervalech kontrolují kalendář, leští kytary,
opravují díry v maskáčích, kontrolují bágly, žracáky, celty a
spací potřeby. Na dotaz co se děje, nereagují, případně
zabrblají cosi nesrozumitelného. Vrchol vždy nastává koncem června
když se blíží termín Porty. Dotyčné osoby přestávají
komunikovat úplně, stříhají pomyslný metr a místo kalendáře
nepřetržitě kontrolují přesný čas. Jejich vědomí vystoupí z
mlhy až v okamžiku kdy se objeví na festivalovém štábu v
Řevnicích. V rekordně krátkém čase obejdou a vyzpovídají
všechny jeho členy, vyřídí pozdravy, vypijí štábní kafe a
okamžitě se vrhnou do nekončící práce. Vždy jsou tam kde je
nejvíc potřeba. Jsou jich desítky a patří k samotné duši našeho
festivalu. K těmto lidem neodmyslitelně už mnoho let patří náš
dlouholetý kamarád Béďa z Plzně (na snímku), kterému letos
pošramocená tělesná schránka nedovolila přijet. Tak ze štábu
vyřizujeme pozdravy a vzkazujeme: Béďo příští rok v Řevnicích!
.jpg)
