Další zastávkou Štafeta PFP 2025 je Bystřička-přehrada u Vsetína, kde 1. - 3. srpna 2025 proběhne 26. ročník festivalu STARÝ DOBRÝ WESTERN.
O festivalu, pořádaném Country kapelou Gympleři Vsetín, z.s., si Stopař ePortýra povídal s jeho spoludramaturgem a spolu-zakladatelem Martinem Kožichem.
Ahoj Martine, můžeš těm, kteří http://starydobrywestern.cz/sdw.aspx zatím neznají, připomenout jeho historii a vývoj? A představit srdcaře, bez kterých by nebyl takový, jaký je?
Festival jsme založili se svým kamarádem a spoluhráčem z kapely Gympleři Martinem Mrlinou v roce 1999. Tehdy jsme ještě coby studenti obráželi různé festivaly, ať již s kapelou nebo jako hosté či dokonce pomocní pořadatelé, a tížil nás nedostatek country, převažoval folk a bluegrass. Tak jsme se rozhodli tento stav napravit :-) Starý dobrý western je od počátku zaměřen hlavně na žánr country (byť poslední roky už poněkud ustupujeme, jak se mění generace diváků i aktivní zpěváci a kapely).
Začínali jsme pozvolna – 1. ročník byl sobotní přehlídkou lokálních kapel. Ale již na 2. ročník jsme pozvali Zelenáče s Mirkem Hoffmannem a každý rok postupně přibývalo slavných jmen, festivalových dní a scén. Tak jsme se dopracovali až ke třem dnům a třem scénám. Nyní již zase začínáme "brzdit", tři dny zůstávají, scény budou letos jen dvě.
S festivalem jsme začínali sami dva Martinové. Já měl na starost hlavně program, Martin provozní záležitosti a o propagaci, vstupenky apod. jsme se dělili. Po pár letech přibyli do týmu naše zpěvačka Petra Vaňková, tehdy Dvořáková (propagace a finance) a Tomáš Pifka (ekonomika, provoz). A nakonec před pár lety Honza Gottfried (dramaturgie, moderátor) a Monika Jelénková (pořadatelé, provoz).
Prozraď nám, v čem se váš festival Starý dobrý western liší od ostatních akcí s podobným hudebním zaměřením? Jakou máte "tajnou ingredienci" nebo největší lákadlo, které by si návštěvníci neměli nechat ujít?
Festival se vždy držel hlavně žánru country – tím se odlišoval od většiny festivalů, dokonce i těch, které sice měly v názvy "country", ale jejich náplň byla spíše komerční.
Dalším krédem je nemít jen krátký program "nabušený" hvězdami, ale v pestré skladbě nabídnout divákům kapely a zpěváky, které sice neznají z rádia, ale jejich muzika je mnohdy velmi kvalitní, i když jsou to amatéři.
A potom je to způsob organizace. Nejsme komerční agentura, nemáme ambice sestavit profesionální program dle toho, co má zrovna masový úspěch. Snažíme se divákům představit, co nás samotné zajímá, baví a je podle nás kvalitní. A většina pořadatelů, které u nás potkáte, jsou naši kamarádi (teď už i jejich děti), kteří pomáhají zdarma a pro radost.
Nakonec bych zmínil atmosféru festivalu, která je vpravdě rodinná. Nejspíš díky zmíněnému stylu organizace a krásné přírodě v údolí přehrady mezi kopci. Velká část diváků jsou fanoušci, kteří jezdí na Western každý rok, aby se potkali nejen s hudbou, ale i s přáteli, se kterými se právě na tomto festivale kdysi skamarádili.
Na které osobnosti se letos diváci festivalu mohou těšit a co bude největším lákadlem?
V pátek je to Věra Martinová s kapelou Meritum, která vloni musela pro nemoc vystoupení na poslední chvíli odříct, naštěstí se podařilo zlákat Jakuba Smolíka.
V sobotu se těšíme na Samsona a jeho partu, Nové struny, VoKoBere a závěr vygraduje vystoupením Petra Kocmana s kapelou, Epydemye a Kamelotu.
Ozvláštněním vašeho programu jsou finalisté Porty, jak si je vybíráte? Přímo na Portě, nebo podle nahrávek v SMS soutěži? Jak je začleňujete do celkové dramaturgie, aby co nejlépe doplnili stávající program?
Komentář kolegy-dramaturga Honzy Gottfrieda: S radostí jsme přijali pozvání od Reného Matláška k ostravskému kolu Porty, abychom poznali a pozvali účinkující, kteří žánrově zapadají do konceptu našeho festivalu, a kteří se snaží zaujmout svou muzikou. Ideální způsob, jak našim návštěvníkům přiblížit nadějné talenty, který také hojně využíváme. Samozřejmě ne vždy je vítěz žánrově vhodným kandidátem pro náš festival, ale prostor dáváme i těm, kteří mají šanci si naše návštěvníky získat. Přijít s novou, neokoukanou nebo neznámou kapelou nebo i sólistou je přijatelný risk, jenž pomůže prosadit se talentům, kterých je i u nás na Moravě poměrně hodně.
Porta je festival, kterým prošla naprostá většina tuzemských kapel a interpretů z oblasti folk a country hudby. Ti dnes přilákají publikum na ostatní festivaly. Čím myslíte, že to je, že se v celé konkurenci stovek festivalů Porta udržela a stále funguje jako odrazový můstek pro další a další interprety?
Porta má své nenahraditelné místo mezi festivaly nejen díky bohaté a dlouhé historii, ale (podle mě) i díky konceptu zaměření na amatérské kapely. Jinými slovy – zatímco zájem diváků dlouhodobě možná stále trošku upadá, zájem amatérských kapel někde vystupovat je stále stejný, ne-li větší. A toho Porta využívá – dává prostor všem, kdo mají zájem, aby se prezentovali (a pořadí v soutěžích není, myslím, to nejdůležitější), zaujali a zahráli si pak na dalších festivalech, veřejných akcích, posezeních apod.
Porta se tím snaží napravovat postesk, který často slýchám, když s muzikanty či fanoušky mudrujeme o dalším osudu festivalu: Rádia stále dokola omílají staré osvědčené country hity zpěváků a kapel, z nich většina už nevystupuje, a na něž by se možná valily davy. Ale nová tvorba a interpretace kvalitních mladých kapel není moc známá, a tak lidé na ně (a na festivaly) nemají vlastně důvod chodit.
Který moment nebo zážitek z minulých ročníků byste označili za nejsilnější nebo nejvíce ikonický pro váš festival a proč? Co z něj návštěvníci odnesli?
Silným momentem bylo vždy vystoupení amerických zpěváků či kapel: poprvé to byl Charlie McCoy jako host Druhé trávy; dále náš bluegrassový kamarád Jonathan Mannes, který u nás byl několikrát s doprovodnou kapelou složenou z českých a slovenských muzikantů a i se svou ženou, zpěvačkou Wendy; hluboký zážitek v nás zanechal Ray Scott ze Severní Karolíny (s hlasem jako Johnny Cash) doprovázen kapelou polských muzikantů v čele s polskou hvězdou Michaelem Lonestarem.
Další zajímavou atrakcí bývá spojení hudebníků z různých kapel – ať již nějaký slavný zpěvák jako host v jiné kapele (dokonce s Gymplery jsme měli tu čest doprovodit Jindru Šťáhlavského, Hanku Horeckou či Tomáše Linku), anebo příležitostná exhibice – např. Pedal Steel Show Petra Mečiara nebo koncert již neexistující kapely Metropolitan Country, která se dává dohromady jen na Western.
Velký úspěch vždy sklidí staří pardi, kteří se pohybují na pomezí žánru country, ale diváky vždy dostanou svým umem i v pozdním věku – to byly koncerty Karla Kahovce, Jaroslava Wykrenta, Petra Spáleného a dalších.
V dnešní době je konkurence festivalů velká. Co děláte proto, abyste si udrželi své publikum a přilákali nové návštěvníky.
Celá řada zpěváků a kapel ze "zlaté éry" festivalu na nás již shlíží z báně nebeské, rovněž obecenstvo stárne a již třeba nemá sílu festival navštívit. Snažíme se tedy zvát i "hvězdy" z jiných (příbuzných akustických) žánrů, které mohou přilákat nové a mladší diváky. Zároveň však nechceme úplně zrušit původní ideu country festivalu. Také se stále držíme plánu mít hvězdných jmen jen několik a dávat raději příležitost méně známým kapelám a amatérům, aby se mohli představit divákům a zabojovat o jejich přízeň. Diváci pak mají šanci ovlivnit dramaturgii následujícího ročníku a uslyšet znovu „svou“ amatérskou kapelu (divácké hlasování Pošli je nahoru!).
Nově vyvíjíme snahu, aby se i diváci aktivně zapojili – zkoušíme do programu zahrnout společné hraní – jamy, neb spousta návštěvníků na festivalu nejen ráda poslouchá, ale i sama hraje a zpívá.
A nakonec se jednoduše držíme "staré dobré" myšlenky – aby se diváci u nás cítili dobře a od prvního kontaktu s festivalem mohli být sami sebou, chovat se a užívat si, jako by byli mezi svými blízkými a přáteli. Ta přátelství se u nás i rodí a jsou možná tím nejsilnějším táhlem pro naše věrné diváky.
Za rozhovor děkuje a příjemné zážitky plné pohodové hudby i setkání s kamarády na Partnerských festivalech Porta 2025 přeje Roman Roček, Stopař Eportýra!
