Minule jsme se věnovali nákupu nástroje a jeho úskalím.
V následujících dílech se budeme věnovat jeho seřízení, údržbě a skladování.
Pokud jste vlastníky čerstvě zakoupeného nástroje, o kterém víte, že nebyl u prodejce seřízen, nebo naopak již dlouho, opravdu dlouho jste svůj nástroj nepodrobili údržbě (míněno jeden kalendářní rok) nastal právě teď ten pravý okamžik věnovat této činnosti hodinu svého života.
První co zkontrolujeme je hmatník nástroje (pro totální kytarové analfabety je to část nástroje ve které jsou pražce a nachází se na krku nástroje pod strunami a na akustických kytarách má většinou tmavou, nebo černou barvu). Podélným pohledem zkontrolujeme, jak moc je pod napětím strun prohnutý a zdali se nám nekroutí „do vrtule“. Prohnutí hmatníku by mělo být minimální, nebo žádné a v místě, přechodu z krku na tělo nástroje by neměla být žádná nerovnost, sesednutí, nebo změna úhlu tzv. „hokejka“. Tato kontrola je jednoduchá a zvládne jí každý. Pokud je krk příliš prohnutý lze jej srovnat dotažením výztuhy v krku. Její matici či šroub najdete buď pod krytkou na hlavě nástroje nebo v rezonančním otvoru pod hmatníkem uvnitř nástroje. Při jejím seřizování postupujte opatrně, aby nedošlo k poškození krku nebo vlastní výztuhy přílišným dotažením. Seřizujte při povolených strunách. Jsou i nástroje, které nemají seřiditelnou výztuhu. Pokud takový nástroj vlastníte a máte prohnutý krk či zkroucený hmatník musíte pro nápravu navštívit kytaráře či specializovanou opravnu hudebních nástrojů.
Hmatník nástroje pravidelně čistíme přípravky k tomu určenými, které bez problému zakoupíte v prodejně hudebních nástrojů a minimálně jednou do roka napouštíme buď lněným, citrónovníkovým, nebo silikonovým olejem aby nedocházelo k jeho sesychání (potravinářské oleje nejsou vhodné a nástroj si akorát „zamatláte“ bez jakéhokoliv pozitivního efektu).
Samostatnou kapitolou jsou pražce. Měly by být při podélném pohledu na hmatník v absolutní rovině neboli „jako když střelí“. Jedině tak nebude nástroj v některých polohách drnčet a bzučet místo sytého tónu. Pokud je na starším nástroji máte „vyhmatané“ je nejvyšší čas na přepražcování. Je to běžná oprava, kterou vám provede každá specializovaná opravna, nebo kytarář. Pozor není to levná záležitost, nicméně pro správnou funkčnost nástroje je nezbytná. Pokud chcete výrazně omezit opotřebení pražců mám pro vás tři základní rady. Včas měňte struny a to minimálně jednou z půl roku i když na nástroj nehrajete. Na opotřebení pražců má velký vliv časté střídání tvrdosti strun, ale o tom někdy příště no a třetí radou je udržovat hmatník a struny v čistotě. Nejlépe se pražce čistí při výměně strun.
Na začátku hmatníku najdeme nultý pražec tzv. „ořech“ což je nesmírně důležitá věc.
Velmi podstatně ovlivňuje barvu tónu nástroje. Záleží na materiálu ze kterého byl zhotoven
Určuje výšku dohmatu a rozestup strun. Pokud jsou do ořechu struny „zaříznuty“ pod nesprávným úhlem nebo je ořech „vymačkaný“ máte problém. Tón je tupý, nebo rovnou drnčí a bzučí. Žádný strach tady pomůže odborník drobnou úpravou pilníky na tento účel zhotovenými. Střezte se odvážných kutilů, jejichž neodborný zásah rázem z opravy za pár korun či kávu zvedne cenu na stokoruny. Materiál ořechu je u sériově vyrobené kytary zpravidla z plastu a mějte na paměti, že bez ohledu na kvalitu plastu a různé reklamní triky je to především řešení levné a pro výrobce efektivní. Osobně bych volil jako materiál kost a každý odborník vám ochotně poradí co a jak. Rozdíl poznáte ihned a není to tak drahé řešení v poměru cena – výkon, no a máte na mnoho let klid a jak se říká vystaráno. Vymysleli to již naši prapradědové a pořád to funguje.
Pokračovat budeme zase příště.
Mějte se a ať vám to hraje. Tom
Tomáš Berka
