Log in

Kapela Marod má zlatou medaili z Ameriky

Kapela Marod

Rodinná folková kapela Marod letos znovu uspěla v Americe! Na Mistrovství světa v interpretačním umění v Los Angeles získala pět medailí, z toho jednu zlatou ve volné kategorii. Gratulujeme a přejeme další úspěchy na hudebním poli.

V americkém městě Los Angeles se každoročně koná World Championship Of Performing Arts, tedy Mistrovství světa v interpretačním umění. Letos proběhl dvacátý ročník, kde soutěžilo kolem tisícovky soutěžících z více než 60 zemí světa. Nejen o Americe jsme si popovídali s kapelníkem René Rackem Matláškem.

Pověz nám něco o vašich začátcích. Byly vlastně dva, že?

Ano, dá se to tak říci. V devadesátých letech minulého století jsme s Ájou vystupovali jako duo „Ája a já“. Pak se postupně narodily děti a s pódii jsme se rozloučili. Mně samotnému se moc nechtělo, a tak běžel čas, až jsem v roce 2007 otextoval irskou píseň a byla to výpověď ženy. Tedy i text tomu odpovídal, Bylo jasné, že sám to zpívat nemohu, a přesvědčil jsem Áju, že to nacvičíme na Trampský Guláš 2008. Tesákovi bylo tehdy 10 let a prohlásil, že jde do toho s námi. Původní název dua již nebyl použitelný, vznikl tedy Marod. Matláškovic rodina. Myslel jsem si tehdy, že to bude jen taková krátkodobá legrace.

Takže tak vznikl název kapely?

Je to zkratka – Ma-tláškovic rod-ina. Užili jsme si s ním už spoustu legrace. A tu my máme moc rádi. :-)

Vzpomínáš si, kdy a kde jste poprvé hráli před diváky?

No to byl právě ten zmíněný Guláš. Byli jsme tehdy jen tři. Dcerce Smajlí bylo sedm a spíš se držela zpátky. Lubošovi se ještě na půdě prášilo na basu. Marod byl tedy jen trio Racek, Ája a Tesák.

Postupně se k vám přidala i dcera, teď už sedm let hrajete celá rodina. Jaké to je?

Smajlí se k nám přidala v roce 2009 a téhož roku se mi povedlo přesvědčit i Luboše. Nechal se zlákat vidinou společného hraní, jako za mlada, na studiích v Hradci Králové. Společně jsme začali pracovat na mých starších, ale i novějších písničkách, a zanedlouho začal psát svoje i Tesák. Je fantastické, že máme společného koníčka. Ohromně nás to stmeluje.

Má to víc výhod, nebo nevýhod?

Výhody jednoznačně převažují. Máme o pořádný důvod víc hledat a nacházet kompromisy, společně přijatelná řešení situací, kdy je těžké se shodnout. Nemůžeme si dovolit se na sebe nějak dlouho čertit, to je destruktivní. Jsou to mnohdy plamenné diskuse, ale většinou k věci. Ani nejsme urážecí nátury. Takže jednoznačně výhody vedou.

Máte za sebou hodně koncertů a festivalů. Jak vzpomínáte na Portu?

Porta byl první festival, na nějž jsme se přihlásili a kde jsme zaznamenali první úspěch – postup do finále autorské Porty v Ústí nad Labem v roce 2010. Pak se nám povedlo za dva roky Autorskou získat. Téhož roku (2012) jsme byli poprvé i v Řevnicích. Obojí bylo moc fajn, v Ústí jsme se skamarádili s kapelou Chrpa a dalšími, ale přiznám se bez mučení, že areál Řevnického lesního divadla nám doslova učaroval. Ten má úžasnou atmosféru.

Letos jste vyhráli diváckou soutěž Talent Country Radia. Jak to probíhalo?

Byli jsme moc rádi, že nás Country Rádio vybralo do té finálové desítky. Pak jsme měli radost, že nás posluchači posunuli do té superfinálové trojice. To už pak byly dost nervy, protože už to vypadalo reálně. Na začátku jsme o účasti na Fontáně jen jako třeba kdyby… ale najednou byla obrovská šance. A dopadlo to. To jsme měli velikánskou radost. Podpořili nás nejen přátelé, ale množství lidí, kteří nás nikdy před tím neslyšeli. Je to pro nás velmi cenný titul, protože je to další krásný signál lidí - posluchačů. A my se netajíme tím, že ti jsou pro nás tou nejvyšší porotou a motorem naší muziky.

Vím, že jste už dvakrát byli v America na WCOPA. Můžeš nám říct, co to je za soutěž?

World Championship Of Performing Arts, tedy Mistrovství světa v interpretačním umění. Soutěží něco přes tisíc soutěžících z více než 60 zemí světa ve všech typech jevištního umění. Probíhá to v Los Angeles. Devět dní, plných úžasných lidí, výkonů a hlavně fantastické atmosféry.

Jak jste se do Ameriky dostali?

Letadlem (smích). Vloni jsme se zúčastnili Českého národního kola, které koncem roku 2014 probíhalo shodou okolností v Ostravě. Zmínkám o možném postupu do Hollywoodu jsme zpočátku vůbec nevěřili. Až se to stalo realitou, teprve jsme se začali orientovat, co že jsme to vlastně spáchali. Loňský zisk pěti medailí nám zajistil přímý postup na letošní, již 20. ročník šampionátu, nemuseli jsme procházet národním výběrem. Stačilo „pouze“ sehnat peníze a říci, že přijedeme. Nakonec se nám podařilo získat čtyři stříbrné a jednu zlatou medaili.  Z pěti kategorií, ve kterých jsme soutěžili, jsme tedy přivezli znovu pět medailí. Zároveň se nám podařilo jako jedinému zástupci českého týmu probojovat do finálové show.

Moc vám všem gratulujeme k tak velkému úspěchu. A co vás čeká v nejbližší době doma?

Prvního října hrajeme na Open Mic v Novém Jičíně a pak nás čeká benefiční koncert pro Marušku Kučerovou, bude 6. října od 19 hodin v Katolickém domě v Ostravě Staré Bělé. Doufám, že lidé přijdou podpořit dobrou věc. A těšíme se, že se zase uvidíme se spoustou krásných lidí. 

Tak ať vám to hraje!

Úspěchy kapely Marod v Americe 2016:

  • Kategorie volná - mistr světa
  • Kategorie vlastní tvorba - vicemistr světa
  • Kategorie country - vicemistr světa
  • Kategorie gospel - vicemistr světa
  • Kategorie jazz - vicemistr světa

Více najdete na www.matlaskovi.cz.

Foto: archiv kapely