Log in

Setkání v Herálci

Pavlína Jíšová hrála v Herálci

Dvanácté Folkové setkání v Herálci se posunulo ze začátku srpna na poslední červencový víkend. Tradičně začalo v pátek v Koječíně, nevelké obci kousek od Herálce, v sále kulturního domku, který si postavili místní šikovní hasiči.

Začalo skoro domácí humpolecké duo Ty a My. Dvě kytary, výrazný hlas Evy Krejčí a tenor Vládi Mikulce, dobarvující vokály, upřímnost výrazu, žádný div, že už udělali radost u tolika ohňů, a jinak tomu nebylo ani v Koječíně. Po nich se z plakátovaného Hynka Kočího vyklubal tříčlenný band, který pod tímto mystifikačním názvem jen potvrzuje, že když přijedou nějací muzikanti z Plzně, mohou se pořadatelé jen radovat. A taky dramaturg Luboš Stráník, který chodil v námořnickém tričku na památku nedávné zkušenosti z mořeplavby na Jadranu, zase prokázal, že umí udělat festival, aby se potěšili jak vystupující (například výtečným zvukem zásluhou rodinného tria Ťoupalových nebo pozorným a uznalým publikem), tak posluchači, kteří mohli poslouchat jak jména, jejichž zvuk už má svou váhu, tak jména ještě ne tolik známá, ale na své váze úspěšně pracující.

Na podium přišla Pavlína Jíšová, která při rychlé procházce svou více než třicetiletou kariérou od Žalmana či Nezmarů až po současné vystupování dámské trojice s Šany Šanclovou a Romanou Tomáškovou svým jedinečným hlasem každého přesvědčila, proč se jí říká první dáma českého folku. A i když se skromností sobě vlastní tenhle titul poslala do nebe Zuzaně Navarové, nic to nezměnilo na skutečnosti, že když zazpívala Já písnička, mohla by tenhle song mít v občance jako poznávací znamení. Luboš Stráník si s ní zahrál a zazpíval už téměř zlidovělé písničky, jak přijela v Cadilacu a Návrat a bylo až hmatatelné, jak bylo všem v koječínském sálku dobře.

Po Pavlíně přišli dva ostravští písničkáři Milan Sova a Kuba Slamák. Na krajské Portě v roce 2004 Milan vyhrál a Kuba získal cenu diváků, začali hrát spolu a po desetileté spolupráci dali dohromady cédéčko Nad Řípem se blýská, které v roce 2015 bojovalo o prestižního Anděla. V Koječíně se zasloužili o patrně největší rachot v publiku po svém vystoupení, protože - jako správní písničkáři – nezapomněli na tradici založenou svými předchůdci, že folkaři zpívají především o životě, který žijeme, se všemi jeho radostmi i strastmi. Tolik o textech – a na muziku se posílili zemitým cajonářem Petrem Kamišem a excelentním foukačkářem Láďou Zítkou. O něm říkává kytarista, zpěvák a skvělý moderátor Míra Ošanec, že hraje s každým, a Láďa to hned dokázal, protože posledním účinkujícím v Koječíně byla Petra Šany Šanclová. Málokdo by čekal v štíhlé Moravance tolik muzikantské energie, tolik kytarových nápadů, tolik poezie. Láďa Zítka obohatil její tři kytary (jednu elektrickou) o další nástroj, Luboš Stráník pokřtil její druhé cédéčko pár kapkami piva a nikdo se nedivil, že si ji vybrali jako spoluhráčku Redl, Janoušek, Javůrek,Jíšová a další.

Sobotní hlavní část Setkání odstartovalo Lážo plážo a mně udělala velkou radost Klára Melčáková, protože to je další produkt Dětské Porty, který už se stal právoplatným členem „dospělé“ kapely. Větrno si vynahradilo jarní neúčast v bojích o finále Porty, protože zdraví je přednější, a herálecké publikum to ocenilo. Bluegrassový Monogram sice přijel bez dobristy, ale spoluhráči Jaroslava a Zdeňka Jahodových nenechali nikoho na pochybách, že jsou ta kapela, která už vydala pět cédéček, třikrát se stala rozhodnutím České bluegrassové asociace kapelou roku a šíří věhlas českého muzikantství po celém světě.

Zpěvačku pelhřimovské kapely 4 Zdi přepadly zdravotní potíže, a tak skupinu zastoupila Šany Šanclová. Byl to zase zážitek a zase na chvíli zaskočil Láďa Zítka se svou foukačkou, ale Šany pod legrační záminkou (že se „jde přepudrovat“) ho nechala zahrát i jednu písničku s kytarou, která ovšem vzbudila náramný ohlas.

Byl už skoro večer, ale zapadající sluníčko stále pálilo, posluchači opustili svá stinná místa pod plátěnou střechou a shromáždili se u úhledné pagody kousek dál na louce. Prostor Setkání totiž patří pečlivým heráleckým hasičům, a tak i v tomto horkém a suchém létě – tak jako na všech Stráníkovských festivalech - mohl zaplát oheň, v jehož plamenech skončil i zelený věneček na památku kamarádů a muzikantů, kteří už tu s námi nemohou být. A tichou vzpomínku na ně doprovodila jen jedna kytara a společný zpěv trampské hymny.

Po návratu publika do svých lavic začalo finále festivalu. Ve skupině Jauvajs kytarista Jakub Linhart (oceněný na Portě 2000 za hru na flétnu) se svou ženou, flétnistkou, bodhránistkou a zpěvačkou Janou, houslistkou Ditou a akordeonistou a kytaristou Romanem rozšířili hudební repertoár o keltskou, skotskou a irskou muziku a byla to paráda.

Předposlední číslo programu obstarali zejména ti, kteří se na Folkovém setkání podíleli úplně jinak: dramaturg Luboš Stráník a moderátor Míra Ošanec. Doprovodili je Lubošova žena Verunka, kontrabasista Jirka Znamenáček a chybět nemohl aspoň chvíli Láďa Zítka. Byla to milá ilustrace skutečnosti, jak to vypadá, když hajným opravdu není pytlák.

Během festivalu v různých souvislostech zazněla jména mnohých osobností tohoto žánru a závěrečná kapela to jen podtrhla. Skupina Pozdní sběr s českým humorem ve štítu soustředila jména, která tvořila slávu řady kapel typu Druhé trávy, AG Fleku, Kamelotu a dalších. Jirka Pařez se obklopil jmény jako Michael Vašíček, Emil Formánek, Jura Meisner, David Velčovský, Štěpán Baloun a byl to závěr, jaký by si zasloužil každý festival.

Na pana starostu Herálce Jiřího Ulricha nechci a ani nemohu zapomenout. Nejenže rozdával účinkujícím po vystoupení nádherné keramické placky, ale jako správný starosta byl v čele celé armády heráleckých, kteří se starali o to, abychom se při Folkovém setkání 2018 cítili jako doma.

Štítky výběr