Log in

Ve Mlejně se křtilo

Mrakoplaš křtil klip

Nemohu nezmínit, že to byl volební pátek. První den druhého kola volby prezidenta. Když byly volební místnosti v polovině svého poslání, začaly v hudebním klubu Mlejn v pražských Stodůlkách přípravy na večerní koncert skupiny Mrakoplaš.

Ta sice čítá jen pět muzikantů, ale prostorné jeviště bylo tak naplněné mikrofony, odposlechy, krabičkami pro kytaristy, kabely atd., že se zdálo, že to bude koncert nějakého symfonického orchestru, pokud se tam vůbec ještě nějací lidé vejdou. Navíc kytaristé Martin Kalenda a Pavel Lipták se snažili ozvučit jednu z řady elektrických kytar, Pavel Douša se snažil přijít na to, odkud se bere podivný zvuk ozvučovaných bicích (pomohla až izolepa zvukaře Lukáše Novotného), foukačkář Petr Vrabec neměl zvuk v odposlechu, baskytarista Petr Maršík hledal místo, kde mu nebude odposlech znít rovnou do uší, promítací plátno na jevišti se muselo spustit níž, aby ukazovalo to, co ukazovat mělo – prostě nedalo se odhadnout, jak to dopadne. V tom se to od voleb příliš nelišilo.

V půl osmé už bylo hlediště plné lidí, ale zhaslo světlo a byla úplná tma. Naštěstí to nebyl malér, ale záměr. Z reproduktorů se ozval záznam telefonátu dvou muzikantů a ten druhý, Pája Lipták, se objevil s kytarovým sólem ve štychu reflektorů a za ním celý Mrakoplaš. Tak začal koncert.

Písničky Mrakoplaše dávají šanci všem muzikantům, aby se předvedli, a texty jsou takové, že je stojí za to dobře poslouchat. O mluvené slovo se staral především Pája způsobem, který vytvářel příjemnou a nenucenou náladu jak na jevišti, tak v hledišti. Jako příklad uvedu slova před písničkou Co se ti: „Písničku jsme dlouho nehráli, protože nefungovala. Pak jeden z kapely přišel na to jak to udělat, aby fungovala. Myslím, že se mi to povedlo…“

Zlatým hřebem koncertu mělo být pokřtění klipu k písničce Návod k použití a Martin postupně informoval, jak se daří autorům klipu – režisérovi Krejčímu a produkční Carolinu Giacomin – prokousávat dálnicí D1, aby mohli klip pokřtít. Nakonec zvolil jednoho z diváků – Míru Ošance – aby filmaře nahradil, a silný potlesk odměnil klip založený na starém filmu od doby prvních narozenin Martina Kalendy až po současné obrázky už prošedivělého Martina s jeho tatínkem. Filmaři nakonec byli přivítáni, klip se opakoval a plátno dál mohlo doprovázet písničky obrázky, fotografiemi i portréty muzikantů.

Slavnostnost večera ovšem stvrdily – kromě klipu – především dvě zpěvačky Jana Nohavová (členka někdejší Minehavy) a Eva Hacurová (jinak herečka pražského Divadla v Dlouhé). Jejich výrazný zpěv (u Evy stojí zvlášť za zmínku její výslovnost, která nezapřela herečku) ať v sólových zpěvech, nebo ve společném duetu nejen genderově vyrovnal mužskou kapelu, ale byl znamenitým zpestřením pánského zpěvu Pavla Liptáka, Martina Kalendy a Pavla Douši.

Koncert končil přídavkem o tom, jak všichni budeme jednou klepat na nebeskou bránu, ale jeden přídavek nestačil. Mlejn se začal vyprazdňovat v deset večer, v době, kdy se uzavíraly volební místnosti. Protože byl teprve pátek, nikdo ještě nemohl vědět, jak dopadne klání o prezidenta, která polovička národa bude slavit a která uslyší z úst profesora Drahoše v pozdní nedělní odpoledne „Nezvítězili jsme, ale ani neprohráli“.

Foto: Jiří Esser

Štítky výběr